Sama v Africe

[Febiofest 2015] Biely odpad. Čierna zem. A Claire Denis opäť kdesi medzi nimi, na hranici postkoloniálnych vzťahov medzi "bielou" a "čiernou", ktorú rozhodne nevidí čiernobielo. Sugestívne a bez obalu servírovaná beznádej uprostred vyprahnutej zeme, zalievanej horúcou krvou. Raz dokumentárne zábery, raz pohyblivá ručná kamera, oboje obrazovo nepríjemne realistické. Ľahké a vzdušné melodické tóniny, svištiace ťažkým vzduchom, zvierajúcim hrdlo hrdinov i diváka. Isabelle Huppert v roli navonok silnej ženy a matky opäť predvádza svoje obdivuhodné implicitne emocionálne herectvo (viz. La Pianiste), ktoré vyviera na povrch v náporoch odrazov nálad v tvári a naplno prepuká až v bolestivom závere. Odzbrojujúce, desivé a predsa pochopiteľné konanie postáv (Denisová opäť dokazuje, že má historické, politické a spoločenské javy, vychádzajúce z tohto oblastného kontextu v malíčku). Pri pochodoch detských vojakov mi behal mráz po chrbte. Výstavba rozprávania je tiež zaujímavá - po pôsobivom prológu nastupuje siahodlhý flashback, ktorý občas zmení perspektívu a pridá ďalší z mnohých pohľadov na konflikt v anonymnej krajine. Strihová skladba sa sústredí prevažne na polodetaily a detaily, vďaka čomu sú chvíľkové "mapovacie" celky osviežením a vytrhnutím z intenzívneho nepokoja (ako vnútorného, tak vonkajšieho). Dejisko nie je podstatné, prim hrá nástojčivosť posolstva. Surové, nevyberavé, neopakovateľné. A ani na moment lacné. 85% (02.04.2015)

Claire Denis buduje tichý příběh se silnou výpovědní hodnotou. Nechává vše bublat těsně pod povrchem, potom udeří. Už dlouho se mi nestalo, abych celý film poposedávala na okraji sedačky a nervózně si okusovala nehty. Režisérka ničím neplýtvá - ani hudbou, ani slovy. Ruční kamera, dlouhé záběry, přeskoky mezi tichem/hlukem. Zoufalství, strach, touha vydržet a nevzdat se. Sladkou tečkou je způsob narace. Retrospektiva už tady byla tolikrát, ale v tomhle případě dává smysl a třetí rozměr. A hlavně neruší. (16.11.2010)

Tento film mi bolo ťažké hodnotiť, keďže hlavná postava mi bola maximálne nesympatická a jej správanie mi prišlo nepochopiteľné. Avšak na druhej strane príbeh občianskej vojny a jej vplyv na obyvateľov, ale i tých, ktorí do krajiny "nepatria" sa mi veľmi páčil a zaujal ma. Ako pozitívum vidím i výkon Isabelle Huppert, ktorá aj napriek tomu, že hrala, podľa mňa, nie zrovna pozitívnu postavu, to zahrala dobre. Avšak, aj tak mi nejde do hlavy, akoby mohla nejaká žena obetovať svoju rodinu, ale i iných ľudí, kvôli jednej úrode kávy. Myslím, že o peniaze tu vôbec nešlo, ale potom si neviem vysvetliť také konanie a preto som sa nevedela zžiť s daným príbehom. K tomu ma celkom miatlo, že som nevedela presne, kto proti komu bojuje a bolo potom ťažké sa zorientovať, komu čo hrozí a od koho. Ale samozrejme, to určite nebolo podstatné. Váhala som medzi 3/5 a 4/5, ale vďaka Isabelle a príbehu na pozadí dávam 4/5. ( MFF Bratislava 2010) (11.11.2010)

Je další dusný den v rovníkové Africe a madam Fialová pěstuje na plantáži Tchibo a negry. A povstalci se blíží. Káva dozrála, negři shnili a zdrhli. Madam Fialová je nasraná. A povstalci se blíží. Madam Fialová neváhá. Ve svém obstarožním náklaďáku jede do městečka pro čerstvé negry. Jede a jede. Cestou se ještě staví poklábosit v lékárně. A povstalci se blíží. Madam Fialová to má na háku, protože má za manžela Highlandera. Ten má syna. Mulata z Brazílie. Jede pro něj do školy. Madam Fialová má ovšem taky syna. Bělocha. Tomu z toho horka hráblo a stal se z něj první africký skinhead. A povstalci se blíží. Doma na plantáži se poflakuje nemocný stařec. Je to asi něčí otec. Čí není zřejmě podstatné, s tím ať si lámou hlavu Holky z filmové teorie. A povstalci se blíží. Madam Fialová má štěstí. Nějací čerství negři jsou ještě na skladě. Je čas sklidit, co zasela. Tak si nějakých třicet minut zapražíme kávu. Alespoň si trochu oddychneme od toho strhujícího děje. A povstalci se blíží. Náčelník povstalců je střelený. Špatně ho trefili, diletanti. Válí se v kůlně madam Fialové, tupě zírá a mele kávu. Vlastně pardon, mele nesmysly. A povstalci se blíží. Ještěže mají rádio. Z něj se dozvíme, že vládní milice přebírá kontrolu. A povstalci?? Jo!! Dvě minuty před koncem se konečně přiblížili!!! Opíchali Highlandera. Nožem. Přiblížila se i milice. Opíchala povstalce. Nožem. Náčelník povstalců mezitím klepnul bačkorama. Nevadí, stejně by ho opíchala milice. No a paní Fialová umlátí klackem toho starce, u nějž nevíme, čí to byl otec. Proč? FIN. Dvouhodinová symfonie bestiální nudy skončila a já mám neodolatelnou chuť nakopat té slepici, co to natočila, do intelektu a rozmlátit jí kameru. (18.05.2011)

Američani by asi film o převratu v africké zemi zfilmovali v trojnásobném tempu, s patřičnými efekty, vypjatými situacemi a potoky krve. Francouzi volí tempo poklidné, my diváci se snažíme vžít do pocitů hlavní hrdinky, pro kterou je její kávová plantáž naprosto vším a za nic na světě nechce odejít. A to ani v případě občanské války. Historie francouzských kolonií je podobnými událostmi protkaná (Indočína, Alžír atd.), osudy kolonistů vyhnaných ze svých domovů jsou mnohdy pohnuté. Tento film nestraní nikomu, jen popisuje situaci. Každý si musí všechno přebrat sám. Přepych kolonistů, děti se samopaly, krutost vládních jednotek atd. 70% (10.03.2012)