Kočár nejsvětější svátosti

Jan Werich se v roce 1962 vrátil do role krále (tentokrát tedy místokrále). Z počátku to vypadá, že španělského místokrále hraje stejně jako Rudolfa II. I tentokrát tak mluví (sám o sobě mluví jako my) a stejně tak vystupuje. To se ovšem brzy změní, když usedne k rozhovoru s Milošem Kopeckým a později s Adamovou, co chtěla být milenkou evropských panovníků. Po slibném začátku se z Kočáru stává pouhé tlachání u stolu a nic se tam neděje. [1182. hodnocení, 58. komentář, 84%] (02.02.2020)

Malinko utahané, ale jinak není moc co vytknout. Adamová pasuje jako rafinovaná milenka k Werichovi výborně a na rozdíl od něj i působí docela autenticky "španělsky". Připojuji se k těm, koho mrzí, jak předčasně a nedůstojně ze scény zmizel Kopecký, ten zasloužil lepší konec než jako výběrčí daní v provincii Kukisaka :) - Jinak distributor má v těch funkcích trochu hokej; Kopecký hraje tajemníka, Nedbal biskupa a Krejča licenciáta, ale tak ono je to jedno... 70 % (01.08.2019)

Televizní klasika. Sice mě neskutečně tahala za uši "Perikolová", jako kdyby přízvisko Micaely Villegas zvané La Perricholi bylo prosté socialistické příjmení, ale budiž. Pokud kdokoli v téhle miniatuře vidí víc, než jen Werichovo sólo, tak tím lépe, protože události ze španělských kolonií byly vždycky nadmíru zajímavé. (24.01.2023)

Dobře velmi řemeslně zpracovaná původně divadelní hra Prospera Meriméa, později převedená na televizní obrazovky a myslím si že velmi obstojně. Režisér Filip byl doopravdy televizní génius. Peru, 18. století : Místokrál Ribera v podání Jana Wericha má starosi-trápí ho podagra a jeho milenka, herečka Kamila Pericholová (Jana Adamová). Skandál, který způsobila při jízdě novým kočárem, se podaří ututlat s pomocí vysokých církevních hodnostářů. V televizi uváděno společně ještě se snímkem "Slzy které svět nevidí" který se mi líbil ještě o něco víc. Herecký koncert jedné veliké legendy a na druhou stranu začínajicí J. Adamové která tak dostala alespoň si myslím velmi dobrou školu a o moc pozadu nezustávala. Později s úžasem vzpomínala na tohoto filmového a divadelního velikána právě nejvíc ve spojistosti s tímto filmem. To se prostě musí vidět co se tady budu dál zbytečně rozepisovat. Vřele doporučuji a to skoro všem. ps: Marthos: Omyl ty rádobyodborníku na slovo vzatej, Jan Werich žádnou uměleckou pauzu a druhý tvůrčí vrchol v letech 52-60 neměl, mezitím se věnoval divadlu, rozhodně tedy nebyl komunisty umlčen, nejdřív v Karlíně a pak v ABC (kde byl ředitelem), do roku 60' a pak se vrátil zas na čas před kameru především do televize..ps: Já to myslím všeobecně, když už píše o tý umčenosti, takže zase vedle, všechna čest, pokračuj..bavíš mne, stejně sis to už opravil, původně si to měl jinak:-) (18.07.2006)

Československá televizní tvorba měla v šedesátých letech punc světovosti, o čemž může svědčit celá řada vynikajících televizních inscenací, mezi něž rozhodně patří i tato legendárního seriálového režiséra Františka Filipa. Jan Werich coby Don Andrés de Ribera - místokrál Peru je neodolatelný a většina inscenace stojí na jeho hereckém mistrovství a životní moudrosti. Tahle adaptace divadelní hry Prospera Mériméea právem patří do zlatého fondu československé televizní tvorby. (20.11.2006)