Legenda o Tarzanovi

Bez ohledu na to, že některé motivy jsou pravděpodobně přebrané z různých pokračování původní knižní předlohy, působí děj filmu jako zoufale vycucaný z prstu a celý film navíc vypadá, jako by si s ním nikdo z tvůrců vůbec nevěděl rady. Jako kdyby ho natáčeli postupně tři režiséři s různými vizemi, nebo jako by ho režisér David Yates chtěl natočit třemi různými způsoby najednou. Výsledný mišmaš je kombinací Tarzana, romanticky zastřené červené knihovny ve stylu Vzpomínek na Afriku a dobrodružství připomínajícího Indiana Jonese. Přitom ale filmu chybí napětí, dobře nasnímaná akce, humor i zábavnost. Naopak nechybí špatný střih a digitální triky kolísavé kvality. Herci jsou buď špatně obsazení, nebo hrají pod své možnosti, nebo obojí. Poslední záchranou tvůrců by bylo argumentovat, že se pokusili o zreprodukování naivní brakové atmosféry dobrodružných románů z dvacátých a třicátých let, což by ledacos vysvětlovalo. Ale i tak by to byla omluva poněkud chabá. Delší recenze ZDE. (19.07.2016)

To byla volovina. Celá zápletka nedává smysl, triky jsou místy mizerné a divné zpomalovačky kazí veškerou akci. Tarzan působí nevýrazně až nesympaticky, ale není to ani tak Skarsgârdova chyba jako spíš Yatesovo matné vedení, které mu podraží nohy. Divné běhání po stromech je okatě digitální, stejně jako zvířata a bohužel to nezachrání ani Margot Robbie, která zcela nelogicky tráví své dny v Kongu v neprodšných šatech, které ani ve vodě neprosvítají. Waltz jako padouch neuvěřitelně matný. Obávám se že Tarzan je na dlouhou dobu u ledu. (10.02.2024)

Cos taky Dwejne sakra čekal? Druhého Lamberta? To ani náhodou. Spíš jen průměr, klišé a zase průměr. Waltze v typickém zaporákovi, nesympatického Tarzana, samozřejmě černocha, aby to bylo rasově akorát a pak jen příběh plytký, jak obědový talíř, v nějaké ošumtělé restauraci. Ani to jídlo nic moc a zítra si snad už nevzpomenu, co jsem si tam vlastně objednal... (05.08.2016)

Kde začít? Jedinými scénami, které fungují jsou opičí flashbacky. Potom tady máme nejslaběji hrajicícho Samuela. Waltze bych taky nechal chvilku od záporáků odpočinout, přestože tady určitě nezklamal. Pokud mě něco ovšem vyloženě sere, tak pohled na svět v roce 2016 aplikovaný na příběh z 19. století. Ta politika propašovaná do podobných příběhů je neskutečně otravná. Doprdele to si Samuel nemohl ty hlášky o vymlácení indiánů, sloužení v Mexiku a můry z občanské války odpustit? Zajímá tohle vůbec někoho když jde divák na Tarzana? Ten příběh je vůbec celý nějak pofiderní. Závěrečný zvířecí nálet na město už snad ani nemůže překvapit. Tarzan dostává podle mě taky dost často na kasu. A za nejlepší jeho scénu bych označil vlakovou mlátičku. Chris Waltz si mě zase získal tím jak dbá na správnou etiketu u stolu. 50% PS: Tarzan byl v dětství mou nejoblíbenější četbou a dodnes mám doba všechny knížky, které o něm vyšly. Tenhle příběh ale stojí za starou bačkoru. PS2: Druhý nedostatek vidím rovněž v době, ve které film vzniká. Tohle jít na svět před 20 lety, divák by koukal. Jenže svou koncepcí je tohle hodně blízké komiksu a jak známo těch vzniká v současnosti asi 10 do roka. Koho tedy potom zaujme takový chlápek, který se dokáže mlátit s gorilami. (27.09.2016)

Z Tarzana je lord, po liánách se nehoupe, Jane už mu dávno zahřívá postel a gorily může vidět tak možná v cirkusu. Scénář je psaný snad na koleně, není nijak zajímavý, je tu prostě jen proto, aby se vrátila postava, která po desetiletí láká filmové fandy k pokladnám kin. Zpět do džungle naše hrdiny vylákají plány jistého elegána, který lidi škrtí svým růžencem (ano, věřte mi), svou roli hrají diamanty i dodržování lidských práv. Leccos spolu neladí, většina linií je divákovi ukradená. Afrika je nicméně dál nebezpečná, zvlášť když v ní pobývají nejrůznější spekulanti (Christoph Waltz se už opakuje a opravdu to není fajn). Občas se flashbacky vrátíme do minulosti, aby byla tahle podívaná pro celou rodinu pochopitelná i pro ty největší tupany, ale dějově tvůrci nijak nepřekvapí. Kvalita digitálních triků je mnohdy kolísavá, jen jsem kroutil hlavou, že to celé opravdu stálo 180 milionů dolarů. Margot Robbie nabídne pár cynických momentů, zdaleka není tak sexy, jak bychom si představovali a přáli, ale jako jedna z mála nezklamala. Třeba takový Samuel L. Jackson je už doslova otravný. A Alexander Skarsgård je takový, jaký je: tedy nijak zvlášť zajímavý. Prostě jsme dali na hromadu velké množství peněz, sehnali na papíře zajímavé herce a atraktivní látku, přesto vzniklo jen nabubřelé a opulentní cosi, trikově mdlé a emočně vesměs prázdné. Postavy nemají žádnou výraznější hloubku, herci si odehráli své, shrábli honoráře a vydali se k další herecké práci, která snad nebude tak zoufale obyčejná. Škoda.. (21.07.2016)