Černý blesk

Připomíná to hodně marvelovský komiksový film, tedy jeden z těch starších (myslím, že opravdu toho Spidermana), ale nemá žádnou komiksovou předlohu. Ale vykrádačkou bych to nenazýval, prostě se Rusové pokusili natočit něco po americku. A podle mě se to docela povedlo, i když se to místy hrozně táhne a herci nejsou nejlepší. Takže palec nahoru, ale jen těsně. (14.09.2016)

Plusy: tempo vdaka comu film dost slusne odsypa, ruska neopakovatelna atmosfera, vzhladom na rozpocet posobive spracovanie. Minusy: neoriginalita, neoriginalita a este raz neoriginalita do takej miery az mi to v polovici filmu zacalo dost vyrazne vadit. Keby sa Timur a spol. rozhodol radsej vytvorit nejakeho vlastneho hrdinu, urobil by ovela lepsie. Ale aspon ma Rusko konecne svojho Bessona, ktory bude produkovat atraktivne komercne filmy aj pre mimorusky trh. Nabuduce to Timurovi snad vyjde lepsie. 5/10. (02.12.2010)

Představte si ruský film o obyčejném studentovi, který dostane k narozeninám černou Volhu z roku 1968, která ale není obyčejnou starou krksnou, jak by se mohlo zdát, ale je v ní nanokatalyzátor, tudíž může létat, čehož student využije nejprve k vydělávání peněz a posléze je z něj superhrdina bojující proti zlu. Dá se na to koukat? Kupodivu ano, ale musí být člověk hodně nad věcí a se závěrečnými titulky si oddychne, že už je tomu konec. (07.11.2011)

Původně jsem byl nakloněn dát filmu poměrně štědré hodnocení, protože jsem byl příjemně překvapen tím, že Rusové dokázali natočit film, který vypadá koukatelně i v mezinárodním měřítku, ale pak mi ta ruská nota začala vadit. Ženský se v Rusku zásadně balí jenom na mercedesy a když máte v ruce iPhone, tak v podstatě držíte v rukou klíč k ženským kalhotkám. Na to ještě kopie spiderman (motiv studenta, role otce) a ironmana (auto). Celý film přes prvotní pozlátko postrádá to, co by takový film měl mít - jenom to, že se ve filmu skloňuje slovo nano asi na padesát možných způsobů, mi k dobrému hodnocení nestačí. (06.10.2010)

Co takový nanokatalyzátor ve staré Volze způsobí radosti aneb Pro vzlétnutí sešlápnout oba pedály současně. 1) Nepříliš sympatický hlavní hrdina (příjemný 23letý Grigorij Dobrygin) si hraje na ruského Supermana a prohání se pěkně osvětlenými moskevskými ulicemi v euforii, že chruščovské "dohnat a předehnat" se stalo skutkem. A opravdu - závěrečná scéna nad Rudým náměstím za hudebního doprovodu vítěze Eurovize 2009 Alexandra Rybaka je roztomilým zakončením snímku. 2) Dětské triky s létající Volhou mi připomněly na podobné technické úrovni létajícího Čestmíra, budiž mu země lehká. 3) Posměšky ale nejsou na místě. Ruský Volgamužščina je sice genetickým hokus pokusem míchajícím snad všechny existující bojovníky za dobro made in USA, přesto však je tento mix koukatelný a když přivřeme oči i uši, i docela zábavný. Přes všechno epigonství je totiž především ruský, i když se vášnivě snaží nebýt. A právě absence amerického ducha (konec konců i amerického prostředí) činí tento snímek snad i zajímavým. (27.11.2013)