Jmenuji se Oliver Tate

Film, který urputně nechce být další tuctovou romantickou komedií. Jenže netuší, jak na to. Zkoušení různých možností „odlišení“ jej proměňuje v sérii scén, které fungují nanejvýš samy o sobě, ale někdy ani to ne. Pročež je Oliver Tate občas milý, občas vtipný, ale převážně divný. Ne však dost divný, aby byl alespoň svou divností konzistentní, když už se tedy rozpadá vypravěčsky (nekoncepčním kombinováním prvků literárních a filmově-sebereflexivních). Příliš je z toho cítit snaha natočit něco jako Harold a Maude nebo Rushmore, přitom být svůj, být cool, udělat to tak nějak hezky, tak nějak pro všechny a hlavně dát divákům jasně najevo, co by měli ve kterém okamžiku cítit. Příště by úplně jednoduše stačilo více zapracovat na postavách, místo nichž Ayoade pracuje s figurkami ztělesňujícími určitý životní postoj. 55% (08.06.2011)

je to divné, je to v podstate romantická komédia, je to hipsterské až do morku ostí - ale mne sa to aj tak páčilo. oliver tate božsky beží. milujem detaily, ktoré sa očividne (alebo možno aj náhodne, mne je to vlastne jedno) inšpirovali wesom andersonom... soundtrack ma síce neočaril, zato však pôvaby oboch ženských predstaviteliek (aj teenky aj milfky) som si vychutnal. (06.08.2012)

Důvodů proč se podívat na nějaký film může být nespočet. Slyšeli jste, že je super, četli jste nadšenou recenzi, hraje tam váš oblíbený herec, točil to známý režisér, nebo za kamerou stál skvělý vámi ctěný kameraman... U mne to nebyl ani jeden z těchto důvodů. Tím důvodem byl pro mne naprosto geniální hudebník, chlápek jménem Alex Turner. Ano, modří už vědí Alex je členem skupin Arctic Monkeys a The Last Shadow Puppets a já žeru jak jeho kytarovky tak zpěv. A tak když jsem se dozvěděl, že v tomhle filmu dělal hudbu, bylo mi docela jedno o čem film bude. Vnitřně jsem ale tušil, že by nešel do nějakého bizáru ani kýče a že to bude mé duši blízké podobně jako jeho písničky. A sakra jsem se trefil ! Film byl super! Celé to bylo takové to echt british jak to mám rád, pobřežní městečko omývané příbojem, ve vzduchu křik racků... A do toho příběh poněkud zvláštního Olivera, který chodí na střední a řeší úplně ty stejné problémy, které jsme řešili na středních my. Hodně čte a jeho osamnělosti ani moc neprospívá, že je jedináčkem a tak svoji pozornost zaměřuje na rodiče přičemž ve škole se chová spíše plaše. Střední, to jsou ale rvačky se soky, první nesmělé kontakty s dívkami, které už najednou nejsou pro kluky blbé, ale naopak nějak podivně člověka k sobě přitahují jakýmsi zvláštním tajemným kouzlem... První nesmělé polibky i první sex když rodiče vypadnou do kina a dům je volný... Filmů o týnejdžrech ze středních je kupa. Leckteré jsou na mne řekl bych až vulgání a americká produkce nás jimi jeden čas úplně zaplavila až to jednoho znechutilo. Tohle je ale jiné. Film je zvláštní, stejně jako je zvláštní Oliver a jeho dívka Jordana i lidičky kolem nich. Dneska večer mi to ale moc sedlo a nejen kvůli té hudbě, která mně k filmu přivedla. Dávám za 5 fotek z polaroidu. * * * * * (25.04.2021)

Hoci tu niekto píše, že ''Oliver Tate je tak ryze welšská Amélie z Montmartru'' , tak ja som naopak mal pocit, že je to český Štěpán z Básnikov, čo navyše umocňovali tie jeho vačky pod očami. Takže na začiatku som ho mal za kus mladého a nesympatického hoväda. Ale našťastie sa chalan každou minútou vylepšoval až to dotiahol k piatim hviezdám u mňa ! (27.07.2011)

netradiční snímek s absencí okoukaných hezounků a klišoidního scénáře amerických komedií... ponořte se spolu s oliverem do slastí i strastí jeho dospívání a nemálo zvláštní addamsovské rodinky a přítelkyně... pitva patologických situací není vlastně komedií v tom pravém slova smyslu, ale když člověk vyleze z kina, má na tváři takový lehce přitroublý úsměv... je možné, že mi vydrží při vzpomínce na ayoadovu režijní prvotinu až do osmatřiceti. 80% [Světozor, 8.6.2011] (09.06.2011)