Strom

The Tree je poeticky film o tom, jak se lide dokazi vyrovnat s tim, kdyz z jejich sveta nekdo blizky odejde. Ze to neni vzdycky uplne jednoduche dokazuje australska rodina. Peter nezemre nasilnou smrti, jak tvrdi distributor, ale spis nestastnou nehodou, jejiz svedkem je nejen dcerka Simone, ale i zbytek cele rodiny a zejmena obrovsky strom. Jako by to byl jeden z tech baobabu, co mel princ na male planete. Rodina se stromem zije ve spokojene (?) symbioze. Vse se zmeni az ve chvili, kdy strom zacne rodinu ohrozovat. Nejde ale o zadny horor, ale spis o metafory a podobne veci. No a snad prave proto, ze se film snazi nabidnout jakesi intelektualno, by se dal oznacit jako artovy. Je ale zase dost artovy? Podle me ma totiz The tree minimalne jednu chybu: chybi mu cilova skupina. No a pokud jde o muj osobni postoj, tak se mi nelibi herecky projev Ch. Ginsburg, a prave proto jednu hvezdu musim strhnout. Snad kdyby ve filmu hrala jina herecka... ale nehraje. A protoze jde o film predevsim jednoho herce, tak pro me bohuzel, ale nesplnil moje ocekavani.. (15.09.2011)

Od tohto filmu som na MFF Bratislava 2010 ocakavala najviac. A nakoniec ma naozaj nesklamal. Nebolo ani jednej chvili, kedy by som sa nudila, k tomu pocas celeho filmu hrala pekna hudba ( najviac si cenim zaverecnej piesne od Cinematic Orchestra - To Build A Home, ktoru milujem a absolutne sa hodila textovo a atmosferou do tej casti, kedy odzneje ). Tych pozitiv bolo ovela viac. Najma hlavna postava Dawn, ktoru stvarnila jedna z mojich najoblubenejsich hereciek Charlotte Gainsbourg a jej dcera Simone ( ktoru by som ozno tiez oznacila za hlavnu hrdinku - okrem Stromu :) ), ktoru zahrala Morgana Davies, ktora ako som sa dozvedela v diskusii po filme, nemala pred tymto filmom ziadne herecke skusenosti a na jej vek podala perfektnu pracu. Filmy, kde sa sklbi laska k prirode a este takymto sposobom, mam velmi rada a tu to malo este peknu pointu a celkovo aj koniec bol pekny. Samotne natacanie filmu ma vela zaumavosti, ktore som sa dozvedela v diskusii s producentkou tohto filmu Yaël Fogiel. Najviac ma prekvapila udalost, ktora sa stala reziserke pocas pisania scenara, kedy aj jej samotnej umrel manzel, tak ako hlavne postave v tomto filme. Film si urcite este raz pozriem a odporucam kazdemu. (10.11.2010)

Říkal si hurikán.. bla bla blabla.... inu, jak to dopadá když si necháte řídit osmiletým smaradem. Až na ty přechytralý žvásty malý holky, hloupý chování hlavní postavy a trochu nudnej příběh se to dalo zkouknout až dokonce. SPOILER.: Holku seřezat, strom pokácet a nakvartírovat se k tomu štramákovi domů. A mimochodem.. nepíšou v oficiálním textu distributora ´´násilnou smrtí?´´ Asi sem viděl jinou verzi.. (01.02.2012)

Charlotte Gainsbourg je herečka, že by jeden řval. Natočila s Trierem Antkrista, a protože to byla depresivní zkušenost, vrhla se na film zcela pitomý. Snad aby si odpočala, ale zároveň nevyšla z formy. Jinak si to vysvětlit neumím. Z každého slova, které ve filmu zaznělo byl cítit scénář. A to ne zrovna v tom dobrém slova smyslu. Plytkost se tu řešila velmi kuriózním způsobem. Od nesnesitelně nezmlácené (výchovně) dcerušky až po moudra z kterých by se dala uplést oprátka pro vkus, zdegenerovaně mrtvý a proto tak líbivý (nehýbe se, nepřekvapuje). Ve třetí čtvrtině filmu jsem už začal hýkat smíchy. Vztahy v rodině, na kterých byl film postavený, začaly se jen tak pro dramatický efekt bortit, odkládaly se na vedlejší kolej, protože už prostě překážely a vrhlo se s malým, ale přeci rozpočtem na suchozemské ztvárnění potopení Titanicu. A do toho všeobkolopující ekošílenství. A strom. Samozřejmě. Strom. Ten obří, láskou opředený strom, do kterého se reinkarnoval žárlivý fotr. Tupost. Vrcholná. (07.10.2011)

Otec rodiny zomiera a jeho dcérka sa rozpráva s veľkým figovníkom pred domom, lebo verí, že v ňom ďalej žije otcov duch. Mama sa snaží ďalej žiť svoj život, ale postupne aj v nej klíčia nádeje, že ten strom je neobyčajný. A tak sa v dobrom i v zlom stane stredobodom rodinného života... Je to typický festivalový film na jedno pozretie, ktorý buduje na "dráme každodenného života", bez veľkých slov a dejových zvratov. Napriek tomu, že východisková situácia je bolestná, atmosféra filmu je pozitívna, nabitá letom, slnkom a detsky zjednodušeným pohľadom na svet. (07.11.2010)