Ztracen ve vesmíru

stejně jak na mě působila Vesmírná odysea, tak jsem měl podobný pocit i u tohoto filmu - tudíž jsem nepochopil jeho smysl. Ostatní komentátoři vyzdvihují atmosféru, vizuální podívanou, ale mě to nějak míjelo - především jak jsem se po čase začal u něj nudit. Dlouhé pasáže mám rád, ale musí to někam vézt a ne jako tady. Pod 2* si netroufnu dát, ale moc nezbývalo. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (28.03.2013)

Tak teda opravdu, vizuálně je to parádní, co záběr, to chuťovka. Osud kosmonauta, kterému najednou přestane Země odpovídat. S tím příběhem je to už trochu složitější. Vůbec nic není doslovné, všechno aby si člověk nějak domyslel nebo odvodil a konec přijde dřív, než byste čekali. Věřím, že jsem to jakžtakž pochopil :) I tak je to pořád mnohem jasnější a kratší, než velice podobná Kubrickova 2001: Vesmírná Oddysea... Hudba od AvA klasicky skvělá a zaplať pánbu Tom nezpívá :) Pocitový film. L )VE 3,5* (23.06.2010)

To bola zase konina. Reziser William Eubank mi hovori leda tak hovno /Co je hovno? To je prosim pekne vysledok mimoriadne narocneho fyzikalno - chemickeho procesu zvaneho sranie/. Dej to nemalo, reziu asi tiez nie /i ked tu je napisana ta lama Eubank/ a ja aby som sa xmrti unudil. Vyplach tak za 5 % (06.01.2015)

Zkusit si jako debut natočit novou Vesmírnou odyseu? I don't think so, Will... Zcela zásadní sdělení, že k životu potřebujeme lidský kontakt, mě zrovna nevzrušilo a ač za kamerou se Eubank snaží, co to dá (chtěl bych od něj vidět něco s příčetným scénářem), nakonec jsem se ani toho celovečerního klipu k muzice AvA (který by mi ke štěstí bohatě stačil) nedočkal, neboť pánové vždy jen ostýchavě načnou pár tónů a jede se dál. Tak tedy někdy příště a místo úspěšnějšího z epigonů zůstává Moonu. (03.04.2012)

Málokdy narazím na film, který mi nenaservíruje vše bez přinucení, abych se nad ním alespoň trochu zamyslel. Love je film určitě rozporuplný a jednu stranu bez pochyb nadchne, zatímco druhou znechutí a unudí svou zmateností. Já sám si vlastně nedokážu ani pořádně ujasnit jaké mám z toho pocity. Na jednu stranu jsem se nudil a nebavilo mě, jak je to šíleně zamotané, ale na stranu druhou jsem byl ohromen jak geniálně to bylo zpracované a jakým způsoben to člověku vnukne myšlenku. Každopádně některé vsuvky zbytečné a složité. Zůstanu tedy u zlatého středu. A na konec bych ještě vypíchl soundtrack, ten byl vážně úžasný. (16.11.2012)