Durarara!!

Durarara!! ma prekvapila svojou schopnosťou rozprávať príbeh. Príbeh je dobrý a zaujímavý, ale jeho rozprávanie je na najvyššej možnej úrovni. Všetko postupne do seba zapadá a aj keď niečomu v tej sekunde úplne nerozumieme tak keď pozeráme ďalej zistíme, že lepšie sa to vymyslieť nedalo. Tvorcovia nám ukážu v jednom príbehu čo sa stalo predtým, čo sa stalo potom, minulosť postáv a čo ešte je spestrením ukážu nám čo jednotlivé postavy robili počas deja čo sme sledovali predtým, čo robila iná postava. Tvorcovia takto postupne prepletajú dej a schopnosť ho takto nerušene, až by som povedal prirodzene prepliesť je genialita. Ja by som bol schopný sa v takýchto nechronologických "čachroch machroch" stratiť, ale Durarara!! je tak jedinečná, že je to ťažké a človek cíti ako keby je to prirodzené pozerať na takto prepletený príbeh. Toto je teda najväčším kladom tohto anime. Druhým a dosť zásadným kladom sú jednotlivé postavy. Každá postava je sama o sebe individuálna a krásna. Je nádhera, že v príbehu si myslíme, že niektoré postavy sú zbytočnejšie než iné a potom nám dá Durarara!! pomyselnú facku a ukáže však táto postava je ešte dôležitejšia čo si si to doteraz myslel? Dej nemožno s určitosťou predvídať, chovanie postáv nemožno s určitosťou predvídať, dôležitosť jednotlivých postáv nemožno predvídať a ani čo bude v ďalšom diely sa nedá uhádnuť ľahko. Takto vymyslené anime sa mi teda musí páčiť. Durarara!! ma však nezaujala okamžite, ale potrebovala na to cez päť dielov. Po piatych dieloch som už bol chytený do tej nádhernej atmosféry veľkomesta a gangov. Gangy mi ukázali to, že síce môže ísť o zoskupenie ľudí, ale v konečnom dôsledku je každý človek individualita a potrebuje konať sám za seba. Do príbehu boli zasadené nadprirodzené (mystické) nereálne prvky, ktoré ho ozvláštnili (zvýraznili) a tým dodali ešte ďalší šmrnc. Najmä teda Celty a Saika. Izaya hral napríklad dosť zaujímavý šach. Fakt existujú ľudia čo ich baví sa pozerať na utrpenie iných? Asi existujú. Na svete sú ľudia čo ťahajú za všetky nitky intríg a tým sa nič nestane. Obrovským plusom je hudba, tá sa tematicky do príbehu lepšie hodiť nemohla a plus oba openingy sú fakt super. Keď by som musel porovnávať s Baccano!(m) (ako to tu všetci robia) tak toto je rozhodne lepšie hlavne postavami, ktoré sa viac vryjú do pamäti a dokážu si oveľa viac človeka získať. (Hodnotenie 4,5) (22.04.2015)

No tyjo, tak tohle mě šíleně nebavilo!:D Těch 10 dílů ze začátku se nedalo vydržet. Pak už to bylo lepší, sice stejně nuda, ale na konci každýho dílu se vždycky stalo něco bombovýho, takže mě to natěšilo koukat dál. Jinak mě to teda nějak nenadchlo, čekal jsem to mnohem lepší. Postavy nic moc, hrozně tichý, strašně nudný, brutálně suchý, animace byla fajn a námět byl snad nejlepší. "People who call others stupid are usually more stupid." -Shizuo Heiwajima (19.02.2015)

Takahiro Omori a spol. někde našli recept na dokonalý styl vyprávění. Když nevědí, kdo by měl být hlavní hrdina, udělají hlavního hrdinu z každé postavy. Nemohou-li se shodnout, o čem by měl seriál být, vyprávějí o všem, co je napadne. Drze přehánějí a baví tím, jak baví sebe. Zázrakem je, jak jim to přeskakování dopředu a dozadu, pak na jinou postavu či opětovné vkládání známých infromací do nového kontextu funguje a šlape. Mají pod kontrolou splašeného koně, ovládají stroj, kterému chybí brzda... Hádám, že jsou naprosto nejlepší pokud jde o zasazení nadpřirozených prvků do světa moderního velkoměsta. Jeho mýty nevypráví moudří poustevníci, ani prastaré svitky, nýbrž se šíří a komolí v chatroomech a na diskuzních fórech. Díky nim má každá postava dvojí identitu, nick a pravé jméno, což vnáší do hry další tajemství, další možná překvapení a odhalení - a scénář si s tím umí pěkně pohrát... Téměř až do konce jsem se výtečně bavil. Pak však přišel příběh "tří vůdců tří gangů" a ten měl své vady - chvílemi do něj probleskovalo mentorství a až příliš trpěl neochvějně naivním "správňáctvím" jednoho z hrdinů. Ale i s ním to jsou silné ****. (04.10.2010)

Nemyslel jsem si, že by mě povídání soustředěné okolo bezhlávého jezdce mohlo nějak zvlášt vyvést z míry, ale ono to skutečně fungovalo. Vyzdvihnout musím 3 věci: 1. Režie. Chvíli bylo pro mě problematické se vžít do nechronologického mozaikovitého vyprávění; o to větší důkaz, jak je mistrovsky děj veden, když jsem to vše začal chápat a mírně žasnout, jak se to prolíná a vysvětluje. Postavy nám jsou postupně dávkovány, každá má svůj prostor a necítíte se okradeni, že by někomu byla ukradnuta záře reflektorů. 2. Hudba. První opening i ending jsou jednoduše stylový, fajn na poslech, žádná ukřičená blbost. Jazzové kontůry během dílů podbarvují všeobecný silný nadhled k dění. 3. Postavy. Většina z nich je velmi dobře rozvinuta, každá má své typické charakteristiky a pohled na svět, takže dokážete mnohé z nich chápat a skamarádit se s nima. Žádná z nich není černobílá, což se jednoduše říká, ale o to hůře provádí na plátno. Nemůžu ale říct, že bych měl všechny v oblibě. Třebas prezenci diváky oblíbeného Shizua, respektive jeho samotnou existenci, jsem nedokázal úplně pochopit, protože zvlášť u něho nejvíc funguje ona neblahá Deus ex machina a objevuje se "náhodou" v pravou chvíli na správných místech, aby dramaticky způsobil to, co on umí nejlíp. Za to taková Celty či Izaya mají pro mě vskutku vymazlenější charakteristiky a hodně mě zaujali. Závěrem tomu nemůžu dát 5* kvůli tempu ztrácející 2. polovině a takový nemastný konec tomu taky úplně nepomáhá. Čas strávený nad tím ale litovat nemůžu. Pevné ctyřky jako má Anri. (01.06.2015)

Zatím mě vysoce irituje verbální průjem hlavního hrdiny prvního dílu, ale všichni tu mluví o zajímavých postavách, tak to zkusím ještě chvíli vydržet... Po 3. díle: Čekání se vyplatilo, jedna z postav se projevila naprosto geniálním způsobem! Žeru animované šílence! Vždycky si řeknu, že to už stačilo, ale pak pustím další díl a ta úvodní píseň mě donutí zůstat...ta na konci je naopak celkem příšerná. (19.03.2011)