Pina

Pozoruhodně úchvatný film v dokumentárním stylu jako oslava tanečního pohybu a zajímavé německé choreografky Piny Bausch, šéfky výjimečného mezinárodního tanečního souboru Tanztheater Wuppertal Pina Bausch. A začíná neuvěřitelné představení, ukázky, oslavy pohybu, který není obyčejným tancem, ale daleko více je myšlenkou, emocí, řečí, náladou, výkřikem a pohlazením. Energicky výbušné, emočně a pohybově náročné, hypnotizující ve svém pohybu a gestech. Jsou zde ukázky ze čtyř výjimečných náročných tanečních představeních: Café Müller, Svěcení jara, Vollmond a Kontakthof. Neméně podmanivé jsou i taneční pohybové variace až performance z běžného prostředí města Wuppertal. Tanečníků zde vystupuje nepřeberné množství, a všichni velmi zdatně přispívají k fascinaci tohoto druhu umění, kdy každé gesto, každý pohyb, každý nepatrný záchvěv dokáže elektrizovat atmosféru a gradovat enormním způsobem emoční prožitky z této nevšední podívané. Nádherná pocta zemřelému, půvabná oslava života, citů a naděje. Navíc je to velmi podnětné v životní pouti a směřování dál. (14.06.2012)

Skoro beze slov a přesto plné emocí. Každý, kdo má rád choreografické kousky, bude při sledování tohohle roztančeného filmečku ve svém živlu. Já si užila také. Aby ne, když hned začátek ve mně vzbuzoval až "silent hillovské" pocity, jen make-up tu byl nahrazen pohyby, které by i sestřičky ze špitálu na Tichém kopci mohly závidět. Následně přišlo několik rozhovorů, které mi přiblížily život zjevně velkolepé ženy, jenž má tyto taneční kreace na svědomí, a do závěru už jsem provanula na poněkud radostnějších kouscích, které ve mě zanechaly vlnu optimismu. Optimismus ve mně v celkovém dojmu zanechal celý tento lehce dokumentární, hodně vzpomínkový a silně taneční film, ale krom toho se po dvouhodinové zážitku cítím obohacena i o pocity, z nichž ne všechny dovedu výstižně popsat. A to si zaslouží potlesk. Určitě hodlám zhlédnout i do budoucna. (30.09.2011)

Můj dosud nejsilnější 3D zážitek a letos asi nejpůsobivější snímek zhlédnutý v kině. Přemýšlím, proč někteří tanečníci neměli dohraný postsynchron > jedná se o parafrázi úvodní promluvy Piny, že tam, kde slova nestačí, tam začíná tanec? Vyjádřili daní umělci svou pocty a city k Pině pohybem samotným? ...Osvobozující podívaná... [Metropol Olomouc, 23.11.2011] (23.11.2011)

Jsem ráda, že jsem v rámci festivalu německých filmů v Praze narazila zrovna na tento umělecký dokument. Vzhledem k tomu, že mám moc ráda tanec, klasický i moderní, film byl pro mě opravdu velkým zážitkem. Souhlasím s tím, že forma 3D tomuto dokumentu jedině prospěla, protože umocňovala divákův umělecký i emocionální zážitek. Občas jsem si připadala, že jsem přímo na jevišti mezi tanečníky a to bylo úžasný. Klobouk dolů před paní Bausch, je mi líto, že předčasně zemřela, mohla lidem ze sebe ještě hodně dát. Na druhou stranu tou tragickou událostí dostal tento dokument ještě další zvláští rozměr, který jakoby završil její celoživotní dílo. Proto mi výpovědi tanečníků vůbec nevadily. Je vidět, že spolupráce paní Piny a pana režiséra Wenderse se opravdu vydařila. Dokument si cenu jistě zasloužil. (21.01.2012)

no ale jako tyvoletyvole... když se sejde jeden z nejlepších režisérů s jednou z nejlepších choreografek, tak jak to může asi jinak dopadnout? 5+ a chuť tančit a brečet a jít zejtra znovu - nevím, jestli je to tím třidéčkem, ale ty lidi tančej blízko a Wim má smysl pro kompozici i gradaci i smysl pro humor... takhle já si představuju filmový umění, takhle si představuju spouštěč drobných orgasmů všech milovníků tance, architektury, filmu a nestandartních dopravních prostředků... (08.03.2011)