Režie:
Václav HudečekScénář:
Petr ZikmundKamera:
Jindřich NovotnýHudba:
Zdeněk ŠikolaObsahy(1)
Televizní zpracování humoresky Guy de Maupassanta, která se osobitým černým humorem snaží připomenout přísloví "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá". Marie Vášová jako postarší statkářka stále odmítá prodat svůj statek i s polnostmi jednomu ze svých sousedů, který má o její statek evidentní zájem. Proto jednoho dne soused navštíví babku s návrhem který se nedá odmítnout. Každý měsíc navštíví soused statkářku a obohatí jí o 30 dukátů a po její smrti mu statek připadne. Babka si nechá týden na rozmyšlenou a poté pod podmínkou zvýšení renty na 50 dukátů za měsíc podepíše. Jenže babka o své zdraví dbá a do hrobu se ještě nechystá začne soused přemýšlet jak by jí na věčný odpočinek dopomohl. (ic)
(více)Recenze (24)
Černobílá povídka o statkáři, který tak dlouho prahl po statku své sousedky, až se ho konečně po dvaceti letech a dvanácti tisíci dukátech dočkal. Jenže moc si ho neužil. Taková ta televizní klasika, kterých bylo natočeno mraky a mnohé z nich byly jistě zábavnější než se pořád dívat na staršího muže, jak se ptá staré báby jak se má. A pak se ještě dívat na ožralou o dalších deset let starou bábu. Námět je sice k ponaučení, ale že bych to musel vidět víckrát jak jednou? ()
Jo bečka kořalky holt dělá divy..Spisovatele Guye de Maupassanteho sice moc neznám ale toto se mi docela líbilo. Asi si od něj v brzké době něco přečtu. Abych si zas o trochu doplnil mé literární vzdělání. Marie Vášová moje oblíbená tragická herečka (skoro v každém filmu zemřela) zde v roli staré nemocné (zprvu jen na oko) báby-matky (navíc k nepoznání namaskované) ale o to více se značně hmotným měním, byla skutečně více než přesvědčivá. Zejména v scéně u stolu při stolování, ale také při scéně s bečkou kde už navíc byla ve značně podnapilém stavu. Vše se vlastně točilo kolem padesáti dukátů. Kdy na jedné straně Jaroslav Moučka s Vlastou Chramostovou si přáli aby už bába konečně zemřela. Aby už za ní dle platné smlouvy nemuseli chodit s penězi. Naopak bába ne a ne jít na onen svět. A když už se konečně přeci jenom dočkali, tak spravedlnost po jejím pohřbu na sebe dlouho nedala čekat. Doopravdy krásný černý humor, v podobě příběhu obyčejných venkovských lidí (maloměšťáků) z venkova. ()
Bezchybné, režisér jednoduše zvolil herce, kteří zahrají nadprůměrně cokoli, třeba i na čtyřech židlích, to jde pak vše snadno. Povídka ze života prostého (skromného) a velkopanského (hamižného) lidu venkovského, i když realita podobně stavěných situací, zvlášť jsou-li ve všem prachy a majetek, bývá obyčejně dramatičtější, bez ohledu na dobu a prostředí, zde je možné se od srdce pobavit a utvrdit se v tom, že s úsměvem jde skutečně všechno lépe i polemizování o smrti, ale také dlouhověkosti, ke které, jak se zdá, výrazně dopomáhá životní optimismus...až do poslední chvíle. "Prosimtě, vždyť už je jí přes osmdesát, počítám rok dva a statek je náš...""Prosimtě, vždyť už je jí přes devadesát, počítám pár měsíců...""Sakra, život...Roza!". ()
Královsky jsem se bavila, neb se jedná o takové to minimální maximum, Maupassant psal a velmi dobře věděl o čem, tvůrci podepřeli základní myšlenku výborným zpracováním a herci ztvárnili své role v kvalitě A+, trojlístek Marie Vášová - Jaroslav Moučka - Vlasta Chramostová úžasný. Bylo mi potěšením a ponechávám v úschově. ()
Trio Moučka, Chramostová, Vášová si své role zjevně užívá a humoru rozhodně nedosahuje za cenu "tlačení na pilu". Zvlášť roztomilé je hašteření Marie Vášové a Jaroslava Moučky a především Moučka v této krátké povídce exceluje a snad každou svou větou pobaví. Bečička je ten případ, kdy legrace naštěstí nezůstala ve studiu a beze zbytku se ji nenuceně podařilo přenést na obrazovku. ()
Reklama