Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Seriál jsem nesledoval a na film narazil náhodou v telce. Musím říct, že mě ihned zaujal výron čarodějova učně Krobota a Vetchého prchlivý vesnický Eda. I seriozní Sobota překvapil a velmi. Pořád jsem čekal, kdy začne koktat jak debil a nic. Nakonec z toho byl pohodový film ze současné české vesnice, kterou sice tak prožitou nemám, ale trochu přeci jen jo a skvěle mi to korespondovalo s realitou a musím tak hodnotit kladně. Jen mě mrzel ten veterinář. Že jde o blba, bylo očividné, proč tedy musel ještě místo "r" říkat "j"? Aby to umocnil? Ale ne... To už bylo poněkud přepálené. Pokud je ale toto jediná výtka, film je pořád v pohodě. Idea příběhu, že Krobot odmítne srdce dárce, jelikož se jedná o orgán fanouška nenáviděné Slávie, mi přijde fakt dobrá. Nezbývá, než dohnat ztracené a podívat se i na seriál. (12.10.2015)

Pepika Hnátka... skvělý střihy (stahuje králika a pak ho řeže příborákem), mezivtipy nejjemnějšího kalibru (mrňavý děti, co visí na klandru, a mají v záběru uřízlý hlavičky nebo celý vršky těla; Štěpánek z Básníků kardiochirurgem), nenápadná a neuvěřitelná zahuštěnost (každej pohyb každičký postavy v záběru je vtipnej a vydatnej sám o sobě, včetně dětí, zvlů a psů, není tam žádná hlušina a přitom to nepůsobí strojeně, nikdo nepřehrává, nikdo se nesnaží někým být nebo někoho představovat, všichni nojmálně jsou... **** střílení golásků, každý kratinký prostřih na kousek fotbalu, na brodění se řekou, každý tričko (Vultures; 66’s was the best year for emigrants...), nálepky na dveřích, po stěnách... dokonce i to Šišlalovo šišlání pořád rozesmívá svojí nehjaností a praktickou, odevzdanou suverenitou... jak mám Kjsobota ráda a fandím jeho ultimátním nárokům, tak fakt vrtím hlavou, jak to s těma hercema zase dokázal vyhnat o laťku výš, že tohle nemá žádný typický nešvary českýho herectví, že jsou pořád v akci, přitom přirozený, nepřehrávají a reagujou na sebe naprosto načasovaně, přitom je evidentní, že jim postavy rozhodně nepsal na tělo, že psal živý postavy, a ty herci se do nich dokázali vtělit...), důsledná lapidárnost a věcnost, dokonce až opovržlivost (takový ten odevzdaný postoj, jakože všichni přece víme, co musí přijít, a nestojí to za řeč, za pohled, ale říct a udělat se to musí) kamery, střihu, všech postav je uhrančivá, přitom u každé to působí občerstvujícně jinak komicky (magoj – doktoj – Slavoj), a člověk ani nedejchá, aby mu něco nezaniklo v šumu, jak si podávají ty stručné výměny, za nimiž tak jako tak probíhá na slovech nezávislý, naprosto nevyhnutelně se posouvající děj... **** Málokdy lze zažít ten zdánlivý paradox, kdy z rozpoznatelně pevného režijního vedení a promyšleně naplněného záměru povstane dílo tak přirozené ve svém účinku... a nejen nejlepší kvality řeckých dramat dělají z téhle televizní české komedie výsostný unikát... ty sardonicko-idylické záběry na sklízející kombajny na poli, na malebnou setmělou náves... kdy můžete v třetím plánu uvažovat o tom, jak se asi musí nudit strojvůdce, který to pokaždé s takovou vervou napere do oběti neznalé místních poměrů a vydané mu napospas... jak jsou patrioti proti cizákům... nebo jestli Hnátek neodstřihne spíš děti od houpaček nebo televizní kabel... a přitom – jak ústrojně působí všední realita vesnice a vidláků, přestože ji zrovna představuje plastová dekapitovaná labuť na okresní silnici... Sláva! Ne! Sigmia Olomouc. *~ (03.09.2020)

„Už za ním prosím tě furt nedolejzej. Je to trapný. Fakt je to trapný.“ Občas sa stane, že podľa filmu vznikne seriál, ale raz za čas sa stane aj to, že podľa seriálu vznikne film. A to je prípad tohto projektu. Relatívne. V skutočnosti nejde o adaptáciu seriálu, ale o jeho prequel. Postava Miroslava Krobota v seriáli nebola a vo filme (odohrávajúcom sa pred ním) je, takže si môžete domyslieť, čo sa „medzi tým“ asi tak stalo (ale záverečný titulok vám to tak či tak potvrdí). Práve skvelý „morous“ Krobot je najvýraznejším plusom snímky. Poteší ale tiež zábavné dedinské prostredie, kilá vtipných hlášok („Těď buď zticha, měl jsi šanci a prosrals ji.“; „To neudělátě.“) a tony ešte vtipnejších dialógov („Ahoj.“ – „Di doprdele.“) a zvyšok kastingu. Ku koncu to začína slabnúť a scéna so semaformi mi pripadala síce pekne vypointovaná, ale zároveň neférová. Napriek tomu nemôžem ísť pod 80%. (04.04.2017)

Je smutné, že nejživější postavy v českém filmu za poslední dlouhá léta přinesla komedie, která chtěla postavy především karikovat. Miroslav Krobot je bezkonkurenční a člověka nejen kvůli němu skoro zamrzí, že další počin z prostředí Houslic už patrně nepřijde. Sympatický byl nahořklý tón vyprávění, sympatické byly odkazy na seriál, sympatická byla svěžest, toliko už na české filmové scéně potřebná... (10.09.2012)

Pjequel s Kjobotem. O čutání, kde o tu kopanou vlastně nejde a to ani v djuhé lajně. Lidová „ne-zase-až-tak-moc“ komédie, kde „lidová“ není synonymem pjo fekálnost, pokleslost a bujanství jako u Tjošky. Kdyby si Pjušinovský zbytečnou malou domů v závěječné dvacetiminutovce, kdy to ztjácí tah na branku, nepodjazil nohy, tak... Ale jakýpak copak. Pjostě dobjý! Jen ti Slávisti zase budou bječet. (30.03.2012)