Gravitace

Dá se to lehce sestřelit pro jednoduchou zápletku, která si nebere za cíl nic většího, než předvést co nejintenzivnější survival story. Ale funguje to. Pokud se vám líbilo dějově podobně ploché, ale audiovizuálně strhující Sunshine, nebudete mít s Gravitací sebemenší problém - profilace postav je tu stejně matná a ani příběh není z nejzajímavějších. Naštěstí tu není žádný násilný žánrový přechod a co je nejlepší, Cuarón je opravdový mistr orientace v prostoru během akce. To, co předvádí během deště meteoritů, je jednoduše strhující a hodné zařazení do přednášek filmových škol. A emoce? Já se naladil, ale jde bez debat o nejslabší a nejklišoidnější část filmu. Coby celek ve mě každopádně Gravitace rezonuje zatraceně silně (nepochybně i zásluhou výborného soundtracku) a po dlouhé době jde o 3D, které má smysl. (25.09.2013)

Člověk ze zoufalství snadno pomate se. Znáte to. Vstoupíte do sálu, nasajete ten vydýchaný odér, jakýsi zápach celuloidu ztracen mezi proseděnými sedačkami, nasoukáte svou obstarožní zadnici mezi dvě lakovaná opěradla, která pamatují ještě Husáka na náměstí. V mžiku se vám vybaví matné vzpomínky na dobu, kdy jste z toho stejného sedadla čekali, až se na plátně rozsvítí nápis Constantin film bringt a zpoza rohu vyběhne Vinnetů s Oldou. Sedíte tedy a tak nějak tušíte, že letos to bude fakt pecka, že jdete na něco výjimečného. Něco jste se už doslechli, víte, že to je tak trochu jiný film. Prásk. Odezní čtyři kreténské trailery na filmy pro úplně jinou diváckou skupinu a najednou tma; začal film Gravitace. Pak trvá asi devadesát minut, než se nadechnete. Cestou domů, navzdory dírám v chodníku, poskakujete nadšením, koluje ve vás dlouho zapomenutý pocit, který není ničím jiným, než radostí, že láska k filmu ve vás ještě neumřela, že ještě tam pod tou ztvrdlou krustou naváleného marastu negace, nudy a neuspokojenosti, to tepe. Že ještě se dá najít film, u kterého se cukáte, nedýcháte, nepolykáte, nevnímáte. Jste v transu, jste ve vesmíru a jste tam sami. Pak jdete po tom chodníku a zažíváte pocit, jako kdyby jste se z toho kosmu vrátili. Jdete z kina. (03.10.2013)

Nejintenzivnější filmový zážitek roku! Od včerejška přemýšlím, co bych tomu mohl vytknout, ale pak se vždycky dostanu k tomu, že je to prostě takhle natočený film - komorní, s triviálním příběhem, bez většího emocionálního kontaktu diváka s hrdiny, koncentrovaný, adrenalinový, velmi sympaticky zahraný a hlavně vizuálně a vůbec technicky dokonalý. A stejně tak přemýšlím o tom, jak sakra točili některé záběry (Lubezki rulez!!!). Nevím jak to funguje ve 2D nebo na obrazovce, ale ve 3D a s pořádným zvukem je to neuvěřitelný nářez. Tohle postprodukčně dodělávané 3D je daleko lepší než jakákoliv jiná konverze hraného filmu, jakou jsem doposud viděl (a taky lepší než některé 3D animáky, ehm). Pokud jsou ve filmu nějaké fyzikální nesmysly, nestíhal jsem si jich všímat, a upřímně by mi byly asi úplně fuk. Některé záběry mi opravdu zrychlovaly tep a párkrát jsem se málem začal uhýbat prolétávajícímu vesmírnému smetí. A když se pak dostanete do místa, kde si říkáte, že se Cuarón asi úplně zbláznil, velmi elegantně se to vyřeší, a vy jen můžete zatleskat tomu jak vás panko režisér zručně vytahal za fusekli. Ale přesto, že jsem si Gravitaci tak neskutečně užil, příčí se mi dát jí pět hvězd. Faktem totiž je, že je to ukázka extrémně precizní filmařiny, je to jen a pouze fyzický zážitek, ohromení smyslů nebo jak to výstižně pojmenovat. A to prostě není to, proč se na filmy dívám. Možná trochu neférových 80%, a doporučení, abyste se podívali na Sunshine;) (14.11.2013)

Tak i tam nahoře v nekonečném tichu platí Murphyho zákony... Přímočaré či chcete-li nedějové, minimalistické a přesto tak grandiózní. Gravitace je nesporně dechberoucí technická (r)evoluce; již jen ty lahůdkové hrátky s kamerou či (ne)přítomností zvuku, to se nedá popsat a to co Cuarón dělá pro 3D či práci se zvukem je bez diskuze novátorské. Ovšem k čemu by to bylo, kdyby to zároveň nebyl dobrý film a šlo pouze o vypiplanou režijní exhibici? Ano, k ničemu. Jenže ono to je nejen dobré, ale přímo výtečné, intenzivní i nebývale strhující a plně funkční po emoční stránce. A to nikoli Sandře navzdory, ale z velké části právě díky ní. A též díky Cuarónovi, Lubezkimu a Priceovi a... A prostě máte-li se aspoň trochu rádi, tak si tento (v rámci možností) realistický malý velký počin dopřejte v Imax projekci; stojí(te si) za to a zároveň vám to dá pádnou odpověď na otázku "proč v době kdy každý druhý má doma sestavu domácího kina o parametrech lepšího sálu" stále ještě chodit na filmy do skutečného kina. Je to jako stát pod skutečnými pyramidami oproti jejich fotce v časopise; tedy neporovnatelné. (03.10.2013)

Pozrel som si tento vesmírny survival s pani manželkou a obaja sme boli významnou mierou spokojní. Po technickej stránke bravúrne a v podstate tomu niet čo vytknúť, ale poteší aj sympatická hlavná hrdinka, ktorej sa dajú držať palce (a o to silnejší dopad na vašu psychiku bude mať koniec), kvalitné výkony ako Sandry Bullock, tak Georgea Clooneyho a vôbec, boli sme takmer nadšení. (15.11.2016)