Strážce pořádku

"You have the right to remain silent as long as you can stand the pain." Kdyby měl Eastwood v dobách Dirty Harryho vlastní seriál o tom, kterak zavítá do panoptika státu Kentucky mezi všechny ty rednecky, nablblé rádoby nácky, obytné přívěsy, kamiony, nesrozumitelné dialekty, nepřístupné lesy, upilované brokárny, láhve bourbonu, banja, podomácku pálenou kořalku, jižanský rock a smažená kuřata, tak by to pravděpodobně dopadlo nějak takto. Tedy jako "chlapácký" novodobý westernový seriál ze staré školy, který hodně sází na specifickou buranskou atmosféru maloměsteček, kde jsou takřka všichni v nějakém příbuzenském vztahu, uprostřed ničeho (čti uprostřed středozápadu USA) a především na nepopiratelné charisma hlavního (anti?)hrdiny a tradičně "více-než-pouze-výtečného" Waltona Gogginse. Pravda, zpočátku se na ně tvůrci spoléhají možná i více než by bylo záhodno, ale jakmile kvalitou značně rozkolísané samostatné případy začnou ustupovat ve prospěch osobní "osudové" dějové linie, tak je rázem jasno, že si v drsné společnosti (n)asertivního cynika Raylana Givense (a sakra stylové znělky) a jeho druhé straně téže mince Boyda nějakou tu sezónu rádi pobudeme. ---- První sezóna začíná jako lepší verze Texas Rangera. Samostatné epizody, které nevědí zda mají být nekompromisní či spíše odlehčené a místy jsou až nemístně naivní a vůbec to celkově působí jako další z nekonečné řady generických krimi seriálů. To se však začne rázně měnit od pátého dílu, kdy se začne ke slovu dostávat dlouhodobá dějová linie. Rázem to nachází svou tvář a druhá polovina sezóny je již výtečná i skvěle vygradovaná do stylového finále závěrečné epizody. Druhá sezóna se celá veze ve stylu závěru té první a je tedy bez výhrad; a to platí i pro samostatně stojící díly, které jsou tentokrát minimálně o třídu lepší než minule a ostatně jsou tak jako tak provázanější s hlavní linií. Málokterý seriál se dokáže ze svých chyb poučit, tvůrci Justified to však dokázali až nevídaně. Projevuje se to po všech stránkách, ale nejmarkantnější je to na postavě Boyda. Jak z afektované postavy do počtu udělali postavu hodnou Shakespeara, to se často nevidí; stejně jako to, jak si obě ty polohy Goggins vychutnává. A pokud snad minule platilo, že není-li Raylan zrovna na obrazovce, tak šla kvalita prudce dolů, tak tentokrát to neplatí ani náhodou. Navíc se jim podařilo proti Raylanovi postavit zapamatování hodnou záporáckou vidláckou rodinku kolem máti gangu Mags Bennettové, která tomu celému nasazuje příslovečnou třešinku na dortu. Třetí sezóna rozhodně není nijak výrazně horší, ale kvalit druhé přeci jen nedosahuje. Problém je v záporácích. Ani ne tak v hlavním záporákovi této řady. Neal McDonough si totiž svého za trest vyhoštěného mafiánského bosse z velkého města hozeného mezi vidláky, kde se snaží urovnat a převzít obchod s drogami, náležitě užívá (pravda, tu a tam i přehrává, ale k té postavě to sedne). Problém je, že ti zajímaví mizí příliš rychle, aniž by tvůrci využili jejich potenciál (jako v případě Pruitta Taylora Vince či Michaela Ironsidea) a naopak ti nezajímaví dostávají prostoru až příliš; což platí především o nezajímavém Limehouseovi, který není ničím jiným než ubohou variací na Mags. Ještě že Boyd a Duffy nikdy nezklamou. Ovšem z těch "hlavních" tu nikdo není tak nedílnou součástí jako byli Bennettovci. Na druhou stranu je to ve všem ostatním stále Justified se vším kvalitním, co k němu patří. A dokud v něm budou na denním pořádku tak silné momenty jako například scéna z baru v desáté epizodě, tak u toho nebudu chybět. Čtvrtá sezóna (ne)příjemně překvapí naprostou absencí samostatně stojících epizod. Nepotěší, že linie Raylana a Boyda si tentokrát až na pár čestných výjimek jedou každá po své vlastní ose a nijak se neprotínají. Přitom platilo (a ostatně i nadále platí), že jejich přímé konfrontace jsou vrcholem seriálu. Naštve hra na šokující odhalení Drewovi totožnosti; neumím si představit diváka, kterému to nebude jasné o pěkných pár epizod dříve než postavám. Naopak podrazem na diváka je vyřešení jedné z linií v poslední epizodě; dvanáct dílů je něco osobní letitá vendeta a řešením je odchod na odpočinek v předvečer "vyřešení"? Navzdory výše uvedenému jde ovšem po loňské stagnaci o opětovný návrat na současný žánrový vrchol, protože máloco jiného je tak dramatické, dobře napsané, nahláškované a především stylové. Pátá sezóna pak není nejhorší a ani nejlepší; prostě takový Justified standard, který dojíždí na čtyři dějové linie (Avina vězeňská odysea, Crowderovic famílie, Boydova koketující s mexickou narkomafií a Raylanova), kde si každá hraje na tom svém písečku a pořádně se neprotnou a když už některé přeci jen ano, tak více z povinnosti než co jiného. Jednotlivé scény jsou mnohdy vynikající i šokující, ale celkově si to ne a ne sednout. Sedne si to až během závěrečné přípravy na finální sérii, která slibuje návrat ke kořenům; tedy Boyd versus Raylan. A ať již v tom místní burani, mexická a detroitská klika budou hrát roli jakoukoli, tak její kvalita bude stát a padat stejně na těch dvou. O nich je to totiž celé až tak nějak v první řadě. Šestá sezóna Konec dobrý, všechno dobré? Ne zcela, ale potvrzuje se, že sudé sezóny jsou lepší lichých. Překvapí, že namísto uzavírání linií napochoduje na scénu tolik nových postav i linií a přitom se ignorují ty rozjeté z minula (především kartely, to je zcela zabitá linie). Ovšem to nové patří mezi to lepší s čím tvůrci přišli čili ke škodě to není, jen to znamená, že skutečné finále nastává až ve druhé polovině. A byť je vynikající, tak přeci jen po všech těch letech by jeden čekal přeci jen něco o chlup stylovějšího, nápaditějšího i osudovějšího. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4: 4/5 | S5: 3/5 | S6: 4/5 | (05.01.2012) (méně) (více)