Imaginární lásky

(Pozor, možný spoiler!) Imaginární lásky... Les Amours imaginaires... Do jisté míry to je studie zkoumající anatomii "patologické zamilovanosti", tedy fenoménu, který nemá s láskou nic společného, který se však za lásku rázně vydává; fenoménu, který je vlastní postmoderní společnosti a civilizaci mačkátek a bezdrátové komunikace. V hlavní roli je trojúhelník sestavený ze tří dutých stran a vyplněný prázdnem a frustrací. Základní linie je banální: Idol + dva sokové a postupná degradace vztahů založená na vzájemném boji o "lásku". Příběh je však nepodstatný, stejně jako (víceméně pouze zpestřující) detail že o idola bojují opačná pohlaví - každé ze své hetero- či homo-pozice. Podstatné je, že film celkem výstižně poodkrývá symptomy tuposti moderní formy mezilidských vztahů: Naprosto totální povrchnost, pozérství, pseudointelektuální exhibicionismus, ztrátu soudnosti, psychickou labilitu, nestálost-těkavost, nejistotu, nevyrovnanost, špatně skrývanou nucenost.... Postavy se v tomto filmu chovají dle stejných vzorců: žijí v iluzi vlastní jedinečnosti, avšak propast hlubokého narcismu jim neumožňuje širší pohled na svoje velice vypočitatelné myšlení a konání. A to se týká v podstatě všech postav ve filmu bez výjimky. Ve filmu vlastně není žádná sympatická postava. Jednotlivé postavy touží po vášnivé lásce, ale ve skutečnosti vlastně neví, co chtějí. Jde jim o uspokojení jakýchsi imaginárních potřeb, které sami neumějí definovat. Že jim jde pouze o sebe, je nutné dvakrát podtrhnout. Usilují o "lásku", pro ukojení sexuální potřeby - kterou dle všeho od lásky bez problému oddělují - si však chodí za neutrálními milenci... Nutně to musí mít za následek nesnesitelné psychické pnutí a frustraci. Bezvýchodnost takto degradovaného pojetí mezilidských vztahů pak akcentuje závěrečné vteřinové vystoupení nového idolu (Louis Garrel). Vše začíná nanovo... __ Film je zajímavě doplněn o zdánlivě nesouvislé osobní zpovědi dalších postav. Tyto zpovědi však mají zesilující účinek. Zajímavá je kamera i výběr hudby - přičemž jejich nejvtipnější kombinací jsou zpomalené záběry na Francis a Marii, které dokonale podtrhují jejich trapnost a marnost. Tento způsob života je tím zesměšněn. Jinak film má i pár slabých míst. Ne vše funguje úplně perfektně, ale celkový dojem je spíš kladný. 3,5* (16.04.2011)

Rád něco připojím, nepodaří se už asi tolikrát, abych mohl psát o filmu někoho mladšího, než jsem já. Mám tendenci Xavierovi proto tykat, ale on je mnohem důležitější osoba - tak si to nezasloužím. Omlouvám se za ten osobní tón:) Po skončení filmu se ale nechce odcházet.. Chce se víc.. Ty závěrečné momenty nejlépe lákají na další a další Dolanovy snímky. Prozatím se dá koukat na svět jeho zpomaleným pohledem, vidět v běžných "záběrech" každého dne cosi estetického, krásného. Xavier má v obou filmech naprosto geniální momenty (ony střihové pasáže přímo sladěné do hudebního rytmu) a okouzluje vpravdě auteurským přístupem: má kontrolu i nad kostýmy, vizuálním pojetím, barevností. Pěkný zázrak lyricky subjektivní kinematografie. (10.12.2010)

"Jediná pravda je láska k niekomu bez akýchkoľvek výhrad". No dá sa udeliť filmu, čo začína takouto myšlienkou, menej ako 5*? A k tomu duní hip-hopový odpal "Jump Around" a iné pecky. Xavier Dolan je môj Boh. A určite aj Boh pre všetkých bratislavských chalaňov v legínach, ktorých za to bezkrkí nacionalisti na Kysuciach bezhranične nenávidia. Toľko bezchybného štýlu ako v tomto filme som asi ešte nikdy nevidela. A tiež je to jediný film, kde sa mi chvíľu zdalo, že z jointu naozaj stúpa modrý dym. (10.04.2017)

Jsem sám, koho děsivě iritovalo, že se tam všechny postavy chovaly jako lobotomizovaní infantilní kreténi? Esence všech těch špatností, které nenávidím na přemoudřelých artových bijácích, utápějících se ve vlastní mondénnosti "óóó, já jsem tak neučesaný a queer, mě nepřehlédnete, óóó, ňach ňach" Na druhou stranu, ztělesněný sen hezoučkých manýristických pozérů s ofinami a brýlemi bez skel, kteří zjistí, že nejsou sami, kdo mají v pubertě bolístka a trápení ... Jestli mám tohle považovat za generační výpověď, tak jsem si jen potvrdil, že jsem se narodil o století později, než jsem měl. (01.12.2010)

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Les amours imaginaires / HEARTBEATS / Imaginární lásky) - Snímek založený jen na pěkné tvářičce Nicolase a kolem něj poslušně poskakujících kamarádů kteří ho chtějí dostat sami pro sebe a je jim úplně jedno, že si s nimi jen hraje jak kočka s myší... - 7. 7. 2010 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 20% (20.08.2011)