L'uomo che verrà
The Man Who Will Come
Obsahy(1)
Zima 1943. Každodennost na zemědělských usedlostech na svazích Monte Solo nedaleko Boloně je určována nejen těžkou a úmornou prací, nedostatkem potravin, ale i opakovanými „návštěvami“ německých vojáků, kteří venkovanům berou i to málo, co jim zbývá. Pro osmiletou Martinu není ale nic významnějšího než očekávání nového života – když jí před časem zemřel bratříček, přestala mluvit a nyní s mlčenlivou nadějí vzhlíží k narození nového sourozence. Během devíti měsíců matčina těhotenství se ale svět stále více mění – agresivita německých vojáků stoupá, v lesích se začínají organizovat partyzánské oddíly. A právě v den, kdy se Martina dočká bratříčka, napětí exploduje: jednotky SS pozabíjejí více než sedm set žen, dětí a starých lidí. Tento absurdní a krvavý zločin vejde do dějin jako „marzabottský masakr“. Režisér Giorgio Diritti rekonstruuje tyto události s citem pro přirozený koloběh života a hodnoty venkovanů, aby tím ještě účinněji zdůraznil nesmyslnost a „nepatřičnost“ války. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (10)
Smutný film...bohužel je tento filmově vhodný snímek natočen unyle, místy až nudně. Postavy nejsou nějak proklesleny, i když ve finále jsem se přeci jen přisthl, že chvilkama jsem napětím nedýchal. To však byly velmi vzácné chvilky. A je to škoda, pěkné prostředí, vděčné téma, chyběla tomu prostě jen šťáva. ()
Prvú polovicu filmu vidíme očami mladého dievčatka a vidíme to, čo v roku 1943 neďaleko od Boloni „máme vidieť". Druhá polovica je už o boji, respektíve o tom, ako ľudia sa snažia zachrániť vlastný život a život svojich priateľov pred nacistami/fašistami. Posledných 30 minút je dosť silná káva a pozeral som na to s krvácajúcim srdcom. Osobné hodnotenie: 80% (****) ()
Nudně, nezajímavě a "jakožeumělecky" zrežírovaný film, který sází vše pouze na jednu kartu a to na závažnost tématu, o kterém vypovídá. Výsledek podle toho taky vypadá. Postavy jsou prakticky nevykresleny, jsou to jen panáci s nasazenými ustaranými tvářemi a právě záběry na vystrašené a bezmocné tváře dětí, matek a starců je jediný režisérův prostředek k vyvolávání emocí. Jsou to však emoce navýsost umělé, velice laciné a k divákovi podlé. Takové filmy ze mě dělají cynika. ()
Tornatore to sice není, ale i tak se jedná o slušně natočené válečné drama popisující krutosti WWII v malé italské vesničce. Silné téma však samo o sobě nestačí. První polovina se totiž rozvíjí příliš pomalu a než se dostanete k závěrečnému masakru, už vás nezasáhne tak silně, jak by asi měl. (6/10) [MFFKV 2010] ()
Většinu filmu, hlavně zpočátku není vlastně ani moc poznat, že se příběh odehrává za války. Filmaři se spíše soutředí na vykreslení amtosféry oné italské vesničky a v podstatě i děj se podřizuje "pouhému" sledování běžných životů italských vesničanů a ono je to vlastně moc dobře, protože právě díky tomu závěrečná část vynikne na krutosti a působí až neskutečně reálně. ()
Galerie (13)
Photo © Mikado Film
Reklama