Studnařova dcera

Už pákrát se ve mě coby divákovi vyrojila myšlenka nad tím, jak by bylo zajímavé, kdyby někdo ze současných režisérů natočil film ve stylu starých černobílých komedií, ovšem současnou technikou, v barvách a s pečlivě stylizovanou výpravou staré doby a snažil se tak přiblížit dodnes oblíbenému stylu filmů pro pamětníky. Daniel Auteuil mi ve své režijní prvotině nabídl možnost přesně takový film vidět, byť jsem mírně zalitoval, že nejde o komedii, nýbrž o romanci na pozadí vztahového dramatu. Uvědomuji si, že jde o průměrný starosvětský film, co zavání červenou knihovnou a jeho zcela předvídatelný děj je naplněn jedním klišé za druhým. Ale nemohu si pomoct, mě se přesto sledovala Studnařova dcera po celý čas příjemně, měla v sobě pěkné kouzlo a ovanula mě svou poezií francouzského venkova sklonkem 30. let. Původní film s Fernandelem natočený v r. 1940 jsem sice neviděl, ale jde-li tady o remake, přijde mi i trochu nefér vyčítat novému filmu veškerý děj, který vychází z víc než 70 let staré předlohy. Výkony mladistvých herců jsou poněkud nevýrazné a ještě jsem měl to „štěstí“, že jsem Studnařovu dceru viděl s nepříliš povedeným Primáckým dabingem. Na druhé straně, Daniel Auteuil a Kad Merad v hlavních rolích mi přesně padli do noty a nebojím se v tomto případě za ně i za celkovou poetickou atmosféru snímku s pěkným vizuálem mírně nadhodnotit. [70%] (16.07.2021)

Hned jsem si myslel, že je to adaptace knihy napsané před delší dobou. Dialogy se totiž vedly ve větách rozvitých, postavy byly poněkud hlubší, atmosféra skutečně odpovídala době, ve které se film odehrává, a příběh se nezaměřoval na menšiny. Zkrátka závan té Evropy, kterou dnes moc často nevidíme. Neříkám, že to bylo dokonalé, ale taková uměřená romantika klasického ražení přijde občas k chuti. (04.02.2018)

Převelice cudná záležitost, která s veškerou možnou pečlivostí dbá na svůj vzhled a dobré vychování, třebaže pojednává o určitém mravním poklesku s trvalými následky. Ani v těch nejméně radostných chvilkách neodkládá odvahu, zdrženlivost ani růžové brýle - v pevné víře, že právě to divák očekává - a ocení. V závěru její neutuchající snažení snad i překračuje únosnou mez - ani ne tak po stránce obsahové jako po stránce formální, nicméně 3* si dokáže udržet. (26.02.2019)

Dojemný příběh o nejprostších věcech života. 1) 45letý Marcel Pagnol natočil v roce 1940 podle vlastního scénáře film, jehož remaku se podle stejného scénáře dopustil nyní 61letý Daniel Auteuil._____ 2) Herecky skvělý Auteuil (studnař) pojal svou režijní prvotinu klasicky a natočil příjemný film dobře charakterizující dobu a mravy._____ 3) Snímek vypadá jako červená knihovna, ale nedejte se zmást vnějším vzhledem. Červená knihovna to není._____ 4) Pěkný byl i 31letý francouzskými filmaři hojně obsazovaný Nicolas Duvauchelle (milenec studnařovy dcery, pilot). (30.08.2017)

skvělá hudba,skvělé herecké výkony hlavně Auteuila který se ve své roli musel postarat o šest dcer a snažil se je vychovávat ve vší počestnosti a hlavně jim věřil.Což byl mnohdy nadlidský úkolJeho filosofie obyčejného venkovského človíčka byla až dojemná.Jeho dialog se svojí sestrou který vede mezi plenami visícími na šňůrách vlajícími ve větru na téma: proč má vnuk moje příjmení - vás fakt dostaneJinak podoba Duvauchelleua s Delonem byla až zarážející.Skvělá kamera, nádherná příroda...zkrátka oddechový film pro ženy.Rozhodně budu shánět dvd.... :-) (24.03.2015)