Studnařova dcera

No byl jsem zvědavej na scénaristickej a režisérskej debut páně Daniela, to ne že ne. Začnu u toho scénaře, musím se přiznat, že jsem od Dana čekal trošku víc. Už ta úvodní zápletka, když si vzpomenu jak se člověk v matičce Praze nadře aby sbalil holku, doslova plive krev a tady si tajrtlík stoupne k nějakýmu minipotoku, přenese přes něj holku, která samozřejmě čistě náhodou jde kolem a je win, jo ?? Hmm tak to si kupuju permici do fitka a pak hurá číhat k francouzskejm minipotokům a přenášet francouzské děvečky, to pak budu mít víc sexu než Spáčilová recenzí. Pokud jde o režii, tak tam musím Danečka pochválit, to se mě fakt líbilo, ta atmosféra, záběry kamery, co mě dostalo, jak často jsem si všímal kostýmů, to jsem nidky předtím neudělal, se mě asi líbily ty klobouky co měli na herci na těch svejch francouzskej hlavičkách. Pokud jde o příběh, čekal jsem nějakou osudovou drsňárničku aneb návrat ke starým francouzským časům, ale nakonec jsem dostal takovou tuctovější romantiku, kterou do vyšší ligy posunují herecké výkony a dialogy. Scéna kdy Daniel přijde k těm nóbl lidem se svejma dětma zcela jasně přečnivá celej film. (19.03.2013)

Film o studnařovi, který je tak zakopán ve své hrdosti, jako v díře v zemi. Zároveň je ale vždy fér a trpí komplexem "já mám samé dcery". Proto, když jeho nejmilovanější dcera otěhotní (což by přece u muže nenastalo) s mladíkem kterého sotva poznala, je zaděláno na problém. Celý film se vyznačuje maximální komorností (dialogická scéna vede k dialogické scéně), což není úplně nejlepší známka, jenže.... jenže dialogy a psychologie postav (hlavně otce rodiny) je tak dobře podána a repliky kvalitně sestavené, že jedno své mužské oko přivřu. Podstatné je zmínit, že Studnařova dcera se odehrává za doby Druhé světové války a zobrazuje (v mezích norem) pohled na vesnickou rodinu dané doby. O válce samotné se však jen pouze mluví, nikdy se nezobrazí. Celý děj se soustředí pouze na vtah ústředních postav studnaře a jeho dcery. Pěkný film, ale znovu ho již vidět nemusím. 65% (02.02.2017)

Moc se mi líbil způsob vyprávění příběhu mladinké Patricie, dcery studnaře, z časů dávno minulých, kdy platila úplně jiná pravidla než dnes. Krásné záběry v nádherných exteriérech mě zcela okouzlily, jsou půvabné s podmanivou atmosférou a moc pěknou hudbou. Stárnoucí Daniel Auteuil mi v téhle roli tak moc připomínal našeho dědečka, až mi slzy hrkly.. (01.10.2020)

skvělá hudba,skvělé herecké výkony hlavně Auteuila který se ve své roli musel postarat o šest dcer a snažil se je vychovávat ve vší počestnosti a hlavně jim věřil.Což byl mnohdy nadlidský úkolJeho filosofie obyčejného venkovského človíčka byla až dojemná.Jeho dialog se svojí sestrou který vede mezi plenami visícími na šňůrách vlajícími ve větru na téma: proč má vnuk moje příjmení - vás fakt dostaneJinak podoba Duvauchelleua s Delonem byla až zarážející.Skvělá kamera, nádherná příroda...zkrátka oddechový film pro ženy.Rozhodně budu shánět dvd.... :-) (24.03.2015)

Přesně nevím, co si myslet. Astrid má sice krásná kukadla, ale v hlavní roli byla taková vyplašená laň, s nesmírně protivným dětinským a stydlivým chováním. I tak mi určitě byla sympatičtější než zbytek její rodiny. Každopádně film je sám o sobě hodně zvláštní. Plus za to, že je jedním z mála takových "milých,nevinných a nepřeslazených" a atmosférou dost připomíná staré filmy-zkrátka dneska už se takové netočí.. Ale co mi vadilo, tak byl občasný kýč ve scénáři (ale je dost možné,že to bylo tím zpropadeným dabingem) "Spáchala jsem hřích,teď už nemohu políbit tatínka ani sestry",zbytek si zcela jistě umíte představit. Romantiky bylo málo a žádná z postav nijak nevyčnívala, jediné, co si z toho všeho asi zapamatuji, tak je ta krásná francouzská krajina a vyplašené oči Astrid. Jinak nic. (29.07.2012)