Verbo

Ona prapůvodní myšlenka, ke které španělská introvertní studie směřuje, je milá, dojemná a ve své podstatě velmi chvályhodná. Jenže kvůli příběhovým mysteriózním zákrutám nakonec poselství vyznívá velmi krkolomně a v mých očích dokonce opačně. Jinými slovy - ono varování před sebevraždou nakonec nepůsobí dost důrazně, spíše téměř nabádá k dobrodružství, ze kterého při dostatku odvahy bude cesta zpět. Což mi ve světě zranitelných teenagerů, na které Chapero-Jackson očividně cílí, přijde jako nebezpečná zbraň. Nevím, možná dělám z komára velblouda a nedokážu si proto Sařin příběh užít. I tak mi ale přijde celý metaforický koncept až příliš průhledný a hranice mezi realističností a snovým nadhledem naopak poněkud nečitelná. (02.09.2013)

Některé pasáže jsou milé, nějakým způsobem něco říkají („buďte sami sebou, mluvte, neduste to v sobě“, částečně je naznačeno i „všímejte si lidí kolem sebe“), burcují, aby člověk nebyl mimoň, ale žil svůj život. Úvodní část je poněkud zdlouhavá a zavádějící - ta holka je představena jako totální mimoň, který by spíše potřeboval psychiatra, protože si sám tahle troska s IQ někde pod padesát těžko pomůže sama. Pak v sobě holka najde vnitřní sílu a ejhle, musí bojovat, musí projít zkouškami, musí se postavit kritice, a jde jí to! No totok. Jenže pak se objeví animovaná pasáž s písničkou, a jestli doposud měl film nějakou atmosféru napětí a tajuplnosti, najednou je vše v háji a vyznívá jako legrace. Výtvarno a výprava jsou pořád dokonalé, o tom žádná, ale najednou to nefunguje. Nehledě na to, jak zde někdo také v komentářích píše, že ke konci to najednou získává zcela opačný náboj - jakési rebelie proti všem, proti rodičům, a to souznění a nalezení lásky k sobě i druhým, to je najednou popřeno a pryč. Líbí se mi, jak to popsal novoten, měl jsem naprosto stejné rozporuplné pocity. Film mne vtáhl, naladil, ale vyplivl s neujasněným pocitem, že je poněkud nečitelná ona linie mezi realitou a představami, nehledě na to, že Verbo je najednou součástí někoho jiného. Hlavní hrdinka mi mimochodem byla chvílemi těžce nesympatická, ona vypadá spíš jako kluk. Hraje dobře, i když krapet pateticky, ale prostě mi nesedla. (04.09.2013)

Něco mezi teenage fantasy, hororem, Linkou důvěry, oživlou příručkou pro mladé sebevrahy a moralistním hip-hopovým trackem a la Majk Spirit. Zároveň film jasně aktivistický a cílící na senzitivní omladinu, která ve Španělsku ztrácí perspektivu a chodí městy duchů bez vidiny naděje. Tak nějak mám pocit, že to spíš osloví nezaujatého pozorovatele, který ocení (nenaplněné) ambice než teenagery, pro které to bude spíš něco jako nestravitelná povinná četba (ale samozřejmě jejich mentalitě prd rozumím, takže...). Klasický španělský patos, lavírování na žánrové hraně a pár celkem podařených momentů. Nemám důvod to zatracovat, byť za dobrý film bych to taky neoznačil. (29.08.2013)

Nemohl jsem si nevzpomenout na Ženu ve vodě. To byla taky podobná hovadina. Jen tam malej negroušek luštil proroctví z krabice od corn-flakeů, zatímco tady děvče hledalo důkazy o existenci druhé strany v nápisech na zdech a tak podobně. Verbo je zajímavé akorát tím, že není blbé jednou, ale rovnou dvakrát. Obě poloviny filmu, první odehrávající se v realitě a druhá na opačné straně, jsou totiž vymaštěné každá jiným způsobem. ale zase abych nebyl jen negativní musím uznat, že z hlavní představitelky by v budoucnu mohlo něco být. Ale to by se nesměla upisovat podobným projektům. 10% (11.09.2014)

Pomenovanie Fantasy / Dobrodružný nie je na mieste a je zavádzajúce, pretože potom na to idú adolescenti, ničomu nerozumejú, nič nepochopia a hodnotia to odpadom! Ja osobne by som skôr volil mysteriózny, dráma ako žáner. Je to hodne temné, pochmúrne a dramatické, miestami až znepokojujúce, ale hlavne psychologické s výbornou kamerou a peknou bobulkou v hlavnej úlohe! (19.08.2013)