Režie:
Jiří TrnkaHudba:
Václav TrojanHrají:
Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Václav Vydra st., Karel Höger, Otomar Krejča st.Obsahy(1)
Jiří Trnka patří k zakladatelům nejen české, ale světové animované tvorby. Loutkový film Staré pověsti české vychází částečně z Jiráskovy předlohy, ovšem významně rozšířenou o původní historický Kosmův pramen a v moderním výkladu přijal interpretaci Vladislava Vančury s jeho pronikavou básnivostí. Film i dnes uchvacuje scénickou šíří i režijním a výtvarným pojetím, které přes drobnost loutek dokáže představit hrdinské eposy české mytologie v celé její monumentalitě. Zcela nové je výtvarné zpracování loutkových typů, postavy musely přesvědčivě vyjádřit heroického ducha daného tématu. Film Staré pověsti české se těšil velkému mezinárodnímu ohlasu a získal mnohá zahraniční i domácí ocenění. (Studio Trnka)
(více)Recenze (93)
Článek mytického řetězu, který má počátek někde na úsvitu národního obrození, přes Palackého, který budování mýtu dovršil, a přes Jiráska, který národní mýtus široce popularizoval a dosáhl toho, že identita národa byla založena na společně sdíleném příběhu. Bohužel se zdá, že tento Trnkův článek řetězu je posledním, že dnes už žádný společný příběh neexistuje či nefunguje, že mnozí už ho ani neznají. Film jsem viděl po dlouhých letech. Z dětství mi utkvěla vzpomínka na temný příběh s podivnou hudbou, hlavně pak vzpomínka na lidského běsa, kterého vodil lučanský kníže. Ale úplně se mi z hlavy vykouřilo, že ten film má i poetické a lyrické pasáže, s okuzlujícími lesními až pohádkově působícími scénami. Po letech mi ten film připadá úchvatný s těmi expresivními záběry a sborovým zpěvem, vše ještě neseno pozdně obrozeneckým patosem.. Ovšemže zlatým hřebem je ta válka s Lučany. Od Neklanova dialogu s vnitřním hlasem, přes choreografii boje Čestmíra a Vlastislava (s tím působivým symbolem raněného sokola), po hromadné bojové scény - velice akční, působivé i po šedesáti letech. Ale uvědomuji si, že toto dílo asi přestává být dnes srozumitelné. ()
V dětství mě Lučan zároveň děsil a přitahoval (že by mysterium tremendum a mysterium fascinans?... no, nejspíš ne :)) . Vysoké hodnocení však dávám proto, že celý film je krásný a působivý. A tentokrát vůbec nevadí, že hrdinové jsou oživlá dřeva. Však to znáte: Jedenkrát sekerou ťali, dřevo promluvilo. ()
Z dnešného pohľadu hodne preceňované. Iste, technická stránka je na dobu vzniku veľmi dobrá, ale obsahovo to žiaľ poriadne kríva. V prvom rade je to veľmi skratkovité, málo pútavé a pre človeka neznalého témy riadne mätúce. Cudzinec by si naozaj asi z českých povestí nič neodniesol. A čo mala znamenať tá sprievodná hudba, to som vôbec nepochopil. Prečo by mala legendy takéhoto typu sprevádzať tak strašne depresívna muzika? Na toto sa majú pozerať deti? Ešte aj tá nevinná detská pesnička Čižíčku, Čižíčku tu vyznieva ako vystrihnutá z nejakého hororu! ()
Jiriho Trnku, stejne jako Aloise Jiraska velmi respektuji a ruzne stare povesti o zemi ceske mam rad. Stejne tak na tomto filmu ocenuji i vybornou hudbu a narodnostni patos. K cemu vsemu to vsak je, kdyz vas film strasne nudi? A souhlasim s tvrzenim jinych uzivatelu, ze byt cizincem, tak si z tohoto filmu o nasi zemi pramalo odnesu. Citim zklamani. ()
Z brilantních animací Jiřího Trnky se těžko vybírá film, který člověka nejvíc dostal. Pro mě jsou to asi pověsti, protože film, kterého se naše milá republika s takovou lehkostí vzdala a který v televizi asi naše děti těžko uvidí jsem mohla vidět coby dítě mnohokrát. A na Neklanovu šílenou scénu ani na Čestmírovu hrdinskou pózu nikdy nezapomenu. Jiří Trnka je poklad, který jsme zakopali a vykašlali se na něj. A to je fakt, ze kterého hodně mrazí... 10/10 ()
Galerie (21)
Photo © Splendor Films
Reklama