Staré pověsti české

Jiří Trnka patří definitivně k té nejtenčí a nejcennější špičce ledovce talentovaných českých osobností a v tomhle snímku to svou zručnou animací, hrou s postavami, obrazem, loutkami a ostatními figurkami krásně dokazuje. Od jeho vzniku však uplynulo celých šest desítek let a dnes už diváci kromě vizuálních krás očekávají i děj, který v nich něco zanechá. Ten ovšem zrovna Trnkovo zpracování naší rádobyslavné historie nenabízí, historky jsou roztahané, upjaté a pokus o leitmotiv Čížka a jiných lidovek jen drásá nervy. Určitě stojí za zhlédnutí, ale kromě jedné z dalších výborných ručních animací nic moc nečekejte. (24.06.2012)

Občas mi na zdejších stránkách příjde, že když člověk nehodnotí jisté takřka netknutelné filmy (látky) nadprůměrně, může se tím v očích většiny snadno dostat do role.. ignoranta. Nicméně. Atmosféra filmu mi přišla vzácně magická. Taky mě často až zarazilo jak skvěle loutky hrají - jejich gestikulace a vzájemná souhra. Ovšem v samotném vyprávění jsem se místy přímo ztrácel... mohl bych možná brečet nad tím, že nemám řádně načteno, a můžu si za to sám. Ale omlouvá to tu do sebe zahleděnou, ve výsledku nudnou akademickou přednášku? (19.04.2011)

Můj oblíbený uživatel flanker.27 označil tenhle film za národní povinnost, národní poklad a národní hrdost, jenže já povinnosti nemám v lásce a národovec jsem taky jenom vlažný, takže si opět všímám toho, co jsem popsal už v Trnkově Špalíčku. Je to solidní práce, která si zaslouží uznání, ale doba pokročila a animace vypadá už jinak. Mám z toho opravdu pocit takové té klasiky, která se stala pojmem sama o sobě, a dát jí pět hvězdiček je opravdu společenská povinnost, spíš než by to vyplývalo z okouzlení při sledování filmu. Celkový dojem. 65 %. (18.09.2011)

S velkou chutí a očekáváním jsem si pustil Staré pověsti české od Jiřího Trnky, který je po právu uznávaný jako skvělý animovaný tvůrce. Bohužel od začátku jsem se nedokázal naladit s tvůrci na stejnou vlnu. Již od první minuty na mě působil film spíše jako horor, k čemuž dopomohla červená mlha a přepálená hudba. Nečekal jsem milou pohádku, ale tohle bylo moc. Animace samotná je nádherná a muselo to dát neskutečnou práci, za ni bych bez váhání dal maximální hodnocení. Filmu jako celku ovšem nemohu. Mimo nepříjemnou hororovou atmosféru se mi nelíbilo ani skákání v ději. Příběh byl podán v nesourodých vlnách a vyzvednuté bylo jen něco a něco vůbec nebylo zmíněno. Nakonec nechávám tři hvězdy, dílo je to mimořádné a za pozornost jistě stojí. Nicméně k mým oblíbeným se nezařadí a na opakování to spíše nebude. (20.06.2021)

Staré pověsti české v loutkovém provedení Jiřího Trnky jsou poetickou symfonií. A nejde tu ani o označení národní klenot či hrdost, nakonec každý může mít jiný vkus vnímání. Ani nezáleží na tom, zda jsou z dnešního názoru dvacátého prvního století animační techniky překonané. Jistě, počítače nabízejí efektivnější možnosti, ale již neumí nahradit poetickou duši. A mě jde o tu poezii, což nejsou verše, ale hodnoty (samozřejmě nezávislé na materialismu nebo puritánství komercialismu), přijímání a vnímání života. A z pohledu poezie je Trnkovo zpracování Starých pověstí českých obdivuhodným, kvetoucím počinem, byť se neubrání vlnkám romantického patosu. Trnka, ve spolupráci s Jiřím Brdečkou, vycházel ze známého knižního titulu Aloise Jiráska, ale i z nejpůvodnějšího pramene české mytologie - Kosmovy kroniky století dvanáctého. Kosmas plnil státnické zadání (obvyklý akt té doby v Evropě) na právní nároky vládnoucí vrstvy, k vytvoření národní kroniky velkolepých hrdinských skutků (antické tradice a inspirace se častokrát vracívají). Devatenácté století při formování nových státních celků a požadavky nově formovaných národů opět kladly důraz na mytologické národní základny, u těch národů,  jež hrdinské zpěvy zatím neměli, je rychle počali sepisovat, ty ostatní literárně upravovat. Kosmas představil mytologii před Boleslavem 10. století, Jirásek ji zliterárnil, Trnka ji v loutkovém vedení vdechl poetické kouzlo od praotce Čecha až k prahu historické doložitelnosti. Vybudoval pomocí poezie slávu, odvahu, ideály romantismu, žíznivé křepčení, lehké uvolnění i válečnou hrůzu (Lucká válka je dechberoucí). Mluveným slovem doprovází Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek nebo Eduard Kohout, ale nejvýraznější hlasový výkon předvedl Karel Höger. Václav Trojan složil hudební tóny z představ mytologického starověku a z folklóru, Jan Kühn zkušeně řídil svůj dětský sbor, Trnka ohromil svým výtvarným perfekcionismem. Staré pověsti české v loutkovém uvedení podle Trnky jsou lahodnou poezií! (05.07.2021)