Požáry

Kanadsko-francouzský festivalový objev mohl v mých očích zůstat obyčejným průměrem, neboť režisér svého diváka neskutečně podceňuje, vadí mi zbytečná doslovnost (dcera se dozví o zpěvu a znásilnění, a co čert nechce, v dalším záběru se zpívá a znásilňuje > už tak dlouhá stopáž mohla být kratší). Navíc estetizace válečného utrpení a vraždy je nepřijatelná. Nicméně již úvodní sekvence za doprovodu You And Whose Army od Radiohead dávají tušit netuctový filmový zážitek. ~ Artový příběh říznutý detektivním žánrem nabízí postupné rozkrývání šokujícího rodinného tajemství, a to díky pátrání kanadských dvojčat Simona a Jeanne. Matčina závěť je zavede do blíže nespecifikované (údajně záměrně fiktivní) země Blízkého východu, oblasti zmítané náboženskými konflikty a občanskou válkou. Trochu jsem se ztrácel v repetitivním střídání časových rovin, navíc /spoiler/ pravděpodobnost sledu událostí konče nalezením hledaných (přičemž 1+1 nemusí být vždycky 2!!) není nejvyšší. ~ Z vod šedého průměru Incendies na čtyři hvězdy vytáhly obzvláště posouzení technických parametrů (vynikající kamera!), herecké výkony a v neposlední řadě mrazivá pointa. Nicméně přiznávám, že takto vystavěný příběh smrdí na hony daleko kalkulem a již zmíněnou sníženou mírou pravděpodobnosti. Možná se nechávám trochu unést, každopádně snímek agilního kanadského režiséra v každém případě stojí za zhlédnutí a vytvoření si vlastního názoru. Přese všechnu kritiku precizní záležitost. (06.02.2012)

Požáry jsou mým třetím filmem od Denise Villeneuva a já konečně můžu říct, že jsem našel svého oblíbeného režiséra v žánru mysteriózních dramat. Zatímco v Prisoners mě Villeneuve uchvátil a v Enemy zdrogoval, Incendies přináší zase trochu jiné emoce. Takové matematické. Protože 1+1 nemůže být 1. Nebo snad ano? 9/10 (01.08.2014)

Presne takéto filmy sú pre mňa audiovizuálne zážitky. Nádherná zmyselná kamera. Silný príbeh ktorý pomaličky ale isto otvára svoje tajomné komnaty, nachádzajú sa tam emocionálne veľmi silné zábery ktoré nie sú nejaké samoúčelné. Krásny príbeh ktorý zachytáva závet jednej ženy zo stredného východu v ktorom sa dožaduje aby jej deti (dvojčatá) vypátrali ich ďalšieho súrodenca ma chytil za srdce. Dvojča Jeanne sa vydá ako prvá na blízky východ a iba s nepatrnými informáciami začne vehementne pátrať. Súmerne sa odkrýva jej pátranie aj zábery z putovania jej matky pri začiatkoch konfliktu medzi moslimami a kresťanmi v 70´s rokoch. Scenár je v skutku vybrúsený do každého detailu a záverečná pointa nečakaná a silná. Toto treba vidieť. (11.01.2017)

To vám takhle jednoho obyčejného dne přistál přede mnou snímek s "lehce zavádějícím" názvem Incendies (a překvapivě doslovným českým překladem) a zasáhl mě (svým osobitým vyprávěním a ryzí neprvoplánovou poctivou filmařinou) rovnou do srdce. Nutno dodat, že srdce říká "nerejpej se v tom šťourale jeden", ale rozum křičí "nebuď zaslepenej a přiznej i určité nedostatky". Tady jsou a jak si tak pročítám zdejší komentáře, podobný "problém" měli i uživ. DaViD´82 resp. jhrasko). Zaprvé, pasáže u notáře, které odvádí divákovu pozornost působí nepatřičně (jakoby patřily do jiného snímku) a (zadruhé) zbytečná doslovnost (nejen) v samotném závěru. Za sebe pouze dodám, že to působí i (lehkou) vykonstruovaností děje a otázkou zůstává, zda-li by se bez "šokujícího závěru", (který divák záhy stejně začne tušit) a říká (přeje) si, "hlavně aby to tak nedopadlo", nejednalo o mnohem silnější zážitek. Poslední (mou) výhradou je nevýrazný (hledající a nenacházející) si svou polohu M. Gaudette v roli Simona. Přes všechny tyto výtky, (kterými jsem snímek doposud zahrnul), se nenechte zmást! Incidies je velmi působivým snímkem a to nejen pro svou ryzí filmařinu, ale zejména pro samotné zpracování. Kamera, střih, režie, hudební doprovod (jj, Radiohead na mě vždy platili) js(d)ou v naprostém souznění a jsou to právě a jenom tyto atributy, které se starají o divákův zážitek, udržují ho v neustálém napětí a nenechají vydechnout. V neposlední řadě musím přiznat, že D. Villeneuve je vskutku obratný vypravěč se smyslem pro přesné dávkování tempa a i díky výše zmíněným faktům nepůsobí Incendies jako adaptace divadelní hry, ale jedná se čistě o filmařský zážitek. Incendies to je (nejen) pátrání po rodinných kořenech, jehož výsledkem nemusí být vždy nutně rovnice 1+1=2, ale také "nastavené zrcadlo rozdílnosti" (byť pro někoho možná příliš povrchní a zjednodušující) mezi západním a islámským světem a s tím spojenými hodnotami. p.s. bez mučení přiznávám, že až do dnešního dne mi tvorba tohoto nadaného Kanaďana zůstávala ZCELA utajena. To ale (ve světle tohoto snímku) hodlám v nejbližší době změnit! Kandidáta bych už měl http://www.csfd.cz/film/265641-polytechnika/ Uvidíme....88% (30.09.2011)

Neuveriteľný príbeh - alebo lepšie povedané dva príbehy s jedným koncom. Vynikajúci scenár, ktorý sa neustále stupňuje a drží človeka v napätí až do úplného konca. Dve dejové línie - jedna prítomná, kde dvojčatá po úmrtí matky putujú do jej rodnej vlasti a hľadajú svojho brata a otca, a druhá retrospektívna, ktorá dokonalo odkrýva celý príbeh od samého začiatku - až po koniec, kde sa oba príbehy spájajú. No a celý film zasadený do prostredia vojny a mieru na Blízkom východe, hoci mestá mali fiktívne názvy, niet o čom pochybovať a krajina, kde sa celý príbeh odohrával bola podľa všetkého Libanon (čomu nasvedčovalo francúzsko-arabské prostredie, občianska vojna, konflikty moslimov a kresťanov, atď). Trošku dlhšie trvalo kým sa to nejako rozbehlo, ale tak to pri takejto forme scenára proste býva. Čim viac sa blížil koniec, tým sa celá skladačka dopĺňala - až prišla nečakané odhalenie celej pravdy. Záver, keď právnik odovzdá posledné listy ich zosnulej matky sú úžasným vyvrcholením, hoci sladko-trpkej príchute. (05.08.2013)