Bůh masakru

Polanski a spol mají smůlu, že jsem Boha masakru viděl ve zpracování Jihočeského divadla. Tehdy jsem smíchy umíral, při filmu jsem se jen tak sem tam pobaveně ušklíbnul (většinou nad úšklebky Christopha Waltze) a pousmál (při vzpomínce na divadelní představení). On je to film bezesporu dobrý, pěkně zahraný, dobře zrežírovaný, ale v tomhle případě se prostě zklamání neubráním, ačkoli si racionálně uvědomuju, že srovnávat divadelní kus a filmový kus je pitomost. I když v tomto případě to zas až tak pitomé být nemusí, neboť z filmu je jeho divadelní původ dost cítit... Na některých replikách je vyloženě znát, že je neříká civilní filmová postava, nýbrž značně "teatrální" postava divadelní. (29.12.2011)

Chvílema to sice sklouzává k teatrálnosti a zejména Kate Winslet dost přehrává, ale po celou dobu jsem se u toho slušně bavil a klidně se na film podívám někdy znovu. Další ukázka toho, že se dá natočit dobrej film i na maličkym prostoru. Jedna z těch lepších konverzaček srovnatelná třeba s Blbcem k večeři. (07.02.2015)

Když mi jako pětileté sousedovic o dva roky starší Pepík vyrazil zub a já to s pláčem žalovala mamince, běžela jsem potom zpátky ven v dobré náladě: "Kiš, kiš, nevadí, on už se stejně kýval!" O většině mých dalších rvaček už se mamča nedozvěděla, pokud mě nepráskla učitelka poznámkou v žákajdě. Jo, malá Phobia si nic nedala líbit, kdo do mě pěstí, já do něj kopancem a ani jeden z účastníků střetu obvykle neměl ve zvyku práskat. Ale to byla jiná doba... a jiná země. Romčo, ty starej pedále, no to mi ho teda vyndej, nikdy by mě nenapadlo, že pozorovat a poslouchat hádku čtyř lidí může být taková zábava! Neustálé přelévání se nálad, sympatií a antipatií, divák je do toho zapojen, ať chce nebo ne. Pořád hodnotí, zvažuje, přihrává kladné i záporné body jednotlivým stranám sporů. Se mnou asi nebude něco úplně genderově v pořádku, když jsem častěji souhlasila s oběma pány a jejich pragmatickým náhledem na svět a události, zatímco postoj ženských mě celkem míjel, Jodiino dobroserství a pocit morální nadřazenosti mě vyloženě iritovaly. Je možné, že jsem kdysi byla tak mladá a blbá, abych zastávala podobně naivně utopické hodnoty? No, život mě naučil. PSEUDOHUMANISTÉ VŠECH ZEMÍ, VYLIŽTE SI PRDEL! Chudinka křeček... 79% (24.11.2015)

Bravo, pane Polanski, postupné odhazování společenských masek očistilo nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Tahle ,,archeologická" metoda pomohla tvůrcům (spolu s Polanského adaptováním divadelní hry sem nutno přičíst autorku předlohy, francouzskou dramatičku Yasminu Rezaovou) pod vrstvami ,,superega" nalézt podstatu všech lidí, ať už se jejich ego dovedně maskuje za liberála, humanistku, příkladnou matku, právníka, či třeba křesťana a charitativce. Všichni jsme jedna tlupa, ta paleolitická... Zajímavé komentáře: Matty :-) (22.03.2012)

Divadelno-filmová jednohubka. Kvarteto hercov 80 minút trčí v jednej miestnosti a divák sa pri tom nenudí. Vďaka šikovne nasnímaným scénam a výborným hereckým výkonom sú konverzácie plné silných emócií a malý priestor ponúka prehliadku štyroch charakterov. Arogantný Waltz, temperamentná a falošná Winslet, hysterická a labilná Foster a latentný agresor Reilly. Dynamika filmu sa variabilne mení a racionálne úvahy postáv šikovne striedajú iracionálne reakcie. Film je ako celok súdržný, vkusne zrežírovaný a vzhľadom k stopáži a ponúknutému obsahu efektívny. (16.02.2012)