Saša

Vynikající začátek filmu, který mě ihned vtáhnul do děje. Perfektně vybraní herci, kteří dohromady rozehrávají úžasně vtipnou podívanou. Především rodinné snídaně jsou nezapomenutelné. A i když na celém filmu není nic moc překvapivého a celý děj je lehce předvídatelný, film jsem si náramně užil, především pak díky Predragu Bjelacovi v roli otce a jeho manželce (nevím jméno). Další ukázka vynikající evropské kinematografie s úžasně vybranou hudbou. Film, který mi rozhodně utkvěl v paměti. (26.11.2011)

Pěkný páteční večer. Nečekaně pohodový a vkusný filmek, toto.. Jemný humor byl dávkován postupně, homosexualita nebyla zbytečně zesměšňována, postavy byly uvěřitelné, dobře zahrané. Bjelac byl trefou do černého, jeho scény mě vskutku bavily! A Sascha mi děsně připomínal mladého Dustina Hoffmana. :-) No co víc si přát od německého filmu? ;-) Mějte se filmově, Woo. (11.11.2011)

určitě netradičně natočený coming-outový film, a to myslím v tom pozitivním smyslu. Příjemný byl i vhled do života přistěhovalců v Německu a děj, který působil na mně hodně přirozeně a uvěřitelně. Rodiče Sashy předvedli v tomto filmu velmi dobré herecké výkony a v jejich podání mi přišla balkánská rodina hodně blízká a poctivá, i když nevím, zda bych takového otce vystál ;-). Podle mne je to však drama, tak ať se na to potencionální diváci raději připraví, protože by je to mohlo zklamat. (28.11.2011)

Musím sa priznať, že nemecká filmová tvorba ma obvykle necháva chladnou, ale tentokrát som urobila výnimku a neľutujem. Veľkú časť úspechu zapríčinili dobre zvolení herci a ľahkosť s akou bola téma homosexuality a homofóbie podaná. Predrag Bjelac bol ako otec famózny a jeho rola mu sedela ako uliata. Jediné, čo mi nesedí tak úplne je žáner komédie, pretože som film vnímala hlavne ako drámu a nedá sa povedať, že by som sa nejako zvlášť zasmiala. Inak však veľká spokojnosť. (10.12.2014)

(Mezipatra 2010) Práce se schématy a klišé, která jsou ozvláštňována realistickým pojetím s určitou autorskou stylizací, je pro německou kinematografii charakteristická (viz COMING OUT (Heiner Carow, 1989) a LETNÍ BOUŘE (Marco Kreuzpaintner, 2004)). SAŠA je toho velice dobrým příkladem, protože od začátku do konce víme, jakým směrem se vyprávění bude ubírat a že i když dojde na emocionálně vypjaté dramatické scény, ty budou odlehčeny humorem. Jako komedie je snímek neselhávající, protože vykazuje smysl pro načasování i pointování situace, zábavné jsou především running gagy (tj. vtipy objevující se v průběhu celé stopáže, které jsou dále rozvíjeny, např. „bidetový leitmotiv“). S dramatem, které do tématu coming outu vnáší srbsko-chorvatskou mentalitu, by ale mohl mít někdo problém, protože se máme smát kulturním stereotypům, což je značně xenofobní. Otec od rodiny musí být opilecké macho s násilnickými tendencemi, matka musí být ušlápnutá a projektovat své touhy do syna, nesmí chybět zábavná vedlejší postavička strýčka, který je úplně mimo. _____ Přes žánrovou stylizovanost v podobě typizace postav, herectví, které je založeno na přehrávání ze strany jedné a záměrném „podehrávání“ ze strany druhé, dialogů i hladkosti vývoje je forma ozvláštňována realistickými prvky, které svou neokázalostí potěší, protože odpovídají náladovému rozpoložení titulního hrdiny. Hudba vtipným způsobem komentuje zobrazované a odpovídá Sašově náladě, i svícení je na něj výrazně napojeno, a tak obraz zalije sluneční záře, když pociťuje radost. Závěr, i přes tragickou událost, končí optimisticky, což vyjádří dětská píseň, a tak divák odchází z kina spokojen a pobaven, protože nebylo nic, co by ho rozrušilo, i když došlo ke střelbě a rodinnému neštěstí. (04.12.2010)