Top Gun: Maverick

Nostalgie jako prase pohoněná lidskou touhou bořit limity. Cruise oživuje zápal pro věc a vyráží do boje za lidi v odvěké válce mezi člověkem a strojem, který ho má nahradit. Testem je Mission Impossible = (asi) Sovětům zrušit nedobytnou a dobře stíněnou základnu na vývoj nukleárních hlavic. Celkem aktuální... nostalgické a přesto aktuální. Herci výborní. Teller s Powellem především. Stejné namachrované paka jako minule se učí táhnout za jeden provaz a překonat své limity a Maverick jako šéf co je to má naučit. Přímočarý a jednoduchý příběh je skvěle podaný a rozkošatěný přesně v těch správných místech, kdy hlavní hrdina hledá své místo ve světě. Pasáže s Kilmerem jsou parádní a Jennifer Connelly je zase jednou úžasná. No a Tom Cruise to celé nese na bedrech se silou poslední právoplatné hvězdy v Hollywoodu. Vymírající druh. Akce je kapitolou samou o sobě. Blbnutí v Top Gunu je rozehřívání před závěrečným infernem, které smete nejen v IMAXu, ale i obyčejném kině. Luxusní manévrování v F-18 (a ještě jednom dalším ikonickém stroji) s napínavými leteckými bitkami, které diváka přikovají k sedačce. Svět byl na dvě hodiny v pořádku a zase jednou fungoval tak jak má a já si to dost užíval. Vaším nepřítelem je čas! (25.05.2022)

Hrozně rád bych u tohoto komentáře vynechal taková ta superlativa začínající na „nej“ a přišel s něčím fakt originálním, ale ona by to u tohoto filmu zrovna byla obrovská škoda. Pokračování Top Gunu je totiž neuvěřitelnej nářez. Od začátku do konce. Herecky ve všech ohledech skvělé. Objeví se herci ze staré gardy, objeví se nové tváře. Dojde k nárazu těchto dvou generací, kde je to přesně takové, jak si dovedete, byť jen, představit. Jenže k těm všem emocím plným nostalgie a vzteku k nerespektujícímu mládí je tu Tom, kterej ze sebe udělá absolutního borce. A nejen svou rolí, ale i svým výkonem. Akční scény jsou totiž reálné, žádné efekty, žádné CGI. Prostě totální hukot, ze kterého Vám po poslední půlhodinové akci bude zvonit v uších ještě druhý den. Jestli tohle není nejlepší pokračování osmdesátkové legendy, tak pak už nevím co. Naprosto oprávněně oslavovaný blockbuster dokazující, že dobrý popkorňák stále existuje. (02.06.2022)

Asi úplně nechápu pozdvižení okolo tohoto filmu. Nepopírám, že je to skutečně nadprůměrné dílo, ve všech směrech takřka dokonalé, ale aby se to dostalo do padesátky nejlepších? Tak to ani náhodou! Obzvláště proto, že se to natolik podobá předchozímu filmu z roku 1986. Obojí na mne zapůsobilo stejně, přesto je rozdíl v hodnocení neuvěřitelný. Samozřejmě je novější verze díky moderním technologiím o poznání lépe natočená, ale vážně 20% rozdíl?? Proto jsem měl také celkem jasno se čtyřmi hvězdami. O té páté u mne v jedu chvíli rozhodlo napínavé finále a hlavně dlouhé sucho, co se letošního roku ohledně povedených (velko)filmů týče. Bohužel mé naděje zhatil nedostatečně dojemný a spíše předvídatelný závěr. K tomu ještě nelze odpustit již zmíněné srovnání s jedničkou. Plný počet, proto připadá v úvahu pouze symbolicky, jako srovnání, který film je vlastně lepší. Nechť rozhodne opětovné shlédnutí, zatím tedy 80%. (02.10.2022)

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)

Nevysvětlitelný úkaz v podobě filmu, který žánr neposouvá dopředu, herecky nevyčnívá, hudebně se opakuje a vizuálně cituje desítky let starý originál jedna k jedné - a kritici, diváci, děti i dědové svorně pokyvují hlavami a horko těžko ze sebe soukají, že právě viděli film roku. Poctivá akce, kdy ze stíhaček hmatatelně odletují šroubky a kape olej, stokrát viděná klišé, která zacloumají s každou emocí a esence osmdesátek vybraná až na dřeň přesto v každé minutě funguje ještě o dvě třídy lépe než v onom šestaosmdesátém. Maverick je opak fanservisu, protože nás vrací k fandomu, který má většina ráda jen s nadsázkou a málokdo by ho zařadil mezi svoje nejoblíbenější. A přesto nás drtí steskem po časech, které jsme neprožili, nutí nás melancholicky posedávat nad osudy, které jsme tři dekády neznali a my poctivě jdeme libovolným směrem, který nám ukáže a přemýšlíme, proč že se z nás nikdy nestali piloti. (30.05.2022)