Top Gun: Maverick

"No ty vole, to je pěkný retro." ___________ To muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co? Top Gun: Maverick je totiž takovej ten typicky kýčovitej, patetickej, předvídatelnej, přímočarej a klišovitej akční blockbuster který jede dle klasicky zajetý melodramatický šablony – ale v tom nejlepším slova smyslu. Doopravdy neočekávejte nikterak komplexní, hlubokomyslný či originální příběh, ale poutavou adrenalinovou atrakci se stíhačkama, která vás chytne, a jen tak nepustí. Celý zážitek v mnoha ohledech umocňuje finální akční inferno – a i já uznávám, že již nějakej ten pátek jsem v kině nezažil tak intenzivní nadzvukovej randál, z kterýho málem vyletíte ze sedačky, ne-li vám z toho málem rupnou gatě...... Každopádně, zdejší hodnocení 88% je fakt overrated úlet, který vybízí k následující otázce: doopravdy jde o tak kvalitní a přelomový spektákl? Rozhodně ne – na to je tenhle film až moc monotematický a schématický. Jde však o učebnicový příklad poctivýho hollywoodskýho bijáku ze starý školy, který je jak výborným upgradem, tak důstojným pokračováním, díky čemuž vzdává hold prvnímu Top Gunu? Určitě.... Co dodat? Tom Cruise je novodobý král akčního žánru. Mimochodem: skvělej soundtrack! #koudeluprdele (31.05.2022)

Neskutočný tlak, ktorý ma zatlačil do sedadla kina - po dlhých rokoch. Nakoľko som konzervatívny romantik, 90-ková nostalgia miešaná s neskutočnými zábermi a strihom ma totálne dostali, a pri odchode z kina som cítil plnohodnotný pocit kinematografickej katarzie. Film, ktorý sa nebál v tejto premäkčenej dobe "mať gule" a tiež staromódne srdce plné emócií. Cruise sa vykatapultoval opäť do hereckej stratosféry rýchlosťou 12 718km/h.  --- | 27.5.2022, CC, Ústí n L | --- Jednoduchosť a krása. Srdce mi aj druhý krát plesalo tempom, že som len ťažko dýchal - tieto rezonancie na mňa majú paralyzujúci účinok v tom najlepšom slova zmysle. Viac vo video denníčku  | 7.6.2022, CS Anděl, Praha |  (27.05.2022)

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)

Moc jsem tomu neveril, jednicka byl sice fajn film, ale proste takova odpocinkova blbost, jejiz kultovnost jsem nikdy nepochopil a treba takovy Zhavy vystrely mi prisly zabavnejsi. Dvojka jede v podstate na stejny vlne, frajirek Cruise, cool zabery na stihacky, jednoduchej pribeh kopirujici prvni dil. Jenze tohle byla naprosto skvela jizda, ani jsem se poradne nerozkoukal a dve hodiny byly pryc. Skvelej mix nostalgie, uzasnejch leteckejch zaberu, sympatickejch postav a ke konci i poradna porce napeti a ja se skvele bavil od zacatku do konce a vlastne se mi ani na filmu nechce nic kritizovat, protoze jsem si to uzil od prvni do posledni minuty, proste jizda. (19.07.2023)