Obsahy(1)
Nick je mladý svobodný muž z New Jersey. Rodiče a sestra se odstěhovali do vzdálených konců Spojených států, ale Nick má to štěstí, že jsou mu stále nablízku prarodiče z matčiny i otcovy strany. Jsou to ti nejvřelejší a nejlaskavější příbuzní, jaké si člověk může přát, ale když je vám 29 let, tak je to s nimi občas nevydržení. Když dostane Nick lákavou pracovní nabídku, ocitne se před vážnou životní volbou: odjet a opustit rodinu anebo zůstat a hodit kariéru za hlavu? Podobné dilema řeší i jeho prarodiče: udržet Nicka v bezpečí rodiny, nebo ho nechat žít svůj vlastní život?
Lehce ironická i dojemná komedie Američana Joa DiPietra (*1960) skýtá skvělé herecké příležitosti pro herce zralého věku a v nastudování Divadla na Vinohradech se stává holdem vyzrálému herectví čtveřice osobností této scény, tedy Jiřině Jiráskové, Iljovi Rackovi, Janě Hlaváčové a Petru Kostkovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Čtyři velcí herci, z nichž zejména pro Janu Hlaváčovou mám opravdu velkou slabost, se upřímně snaží, ale s takhle mizernou bulvární rádobydojemnou komedií "jako ze života" těžko něco svedou. Režie zcela bezradná (občasnou projekci na zeď věru nepovažuji za inscenační řešení), hudba se může upodmalovat, až se člověku dělá špatně. Je v pořádku, když jde divadlo diváku vstříc, jenže tato inscenace mu vyloženě běží naproti, velkou rychlostí ho míjí a zůstává daleko za ním. Takové je dnes Vinohradské divadlo, kdysi průkopnická scéna Hilarova. Abonentní záležitost. Škoda jen, že divadla, kde se skutečně dělá něco zajímavého, si o takové finanční podpoře, jakou mají Vinohrady, mohou nechat jen zdát... Ano, na vinohradském repertoáru jsou i zajímavější inscenace než Famílie - jen se obávám, že Stropnický se spíše snaží je vytlačit (viz jarní likvidace oceňovaného Vojcka, který derniéroval krátce poté, co obdržel Cenu Alfréda Radoka). Ach jo. ()
Dávám maximum hvězdiček - ne že by byla inscenace bez chybičky, ale jednak excelentní výkon všech herců++), jednak velmi dobře napsaná hra pro herce zralého věku, a takových her opravdu není mnoho! AD:Blofeld - afektované projevy prarodičů hned ze začátku hry opravdu jdou na nervy - pokud si divák neuvědomí, že jde o italskou rodinu s charakteristickým temperamentem!....Ápropos - asi jediná divadelní inscenace, která se odehrává v jediných kulisách bez přestavby a já si to uvědomila až dlouho po skončení představení! :-) ++) Klobouk dolů před Iljou Rackem - v 80 letech v takové kondici! ()
Docela zklamání, hlavně z té kontinuálně prýštící samoúčelnosti a kalkulace s pocity, kterou se režie ani nijak nepokoušela zakrýt. Totiž představa, že generační konflikt lze „zmáknout“ několika licoměrnými šablonami, bývá mylná - chuťově trpká či úsměvná, výběr dle divákovy "černé skříňky". Za herecký výkon ovšem nelze jít pod jednu hvězdu. ()
Moc pěkná podívaná.Vtipné dialogy.Úžasný herecký výkon Petra Kostky a ani ostatní za ním moc nezaostávají.Opravdu jsem se moc bavil.Je pravda,že závěr neudržel vysoko nastavenou laťku,ale tam byl záměr,aby si každý sáhl do svého svědomí a uvědomil si,co je pro něho na světě nejdůležitější.Zda materiální zajištění nebo rodina. ()
Střet generací, každá funguje jinak a težko říct, který je lepší. Množství narážek a vtipů pramení z reálných situací a jejich hustota s postupem času klesá. Naštěstí přibývá vážných a dojemných scén (povídání Ilji Racka je tak na sedm hvězd), nikoli samoúčelně, ale přirozeně a nevtíravě. Snad budu mít příležitost vidět i naživo. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- Lucie Štepánková svoju úlohu alternovala s vtedy tehotnou kolegyňou Andreou Elsnerovou. (kosticka7)
Reklama