Osamělost prvočísel

Film o hledání cestě jeden k duhému je adaptací italského bestselleru, jenž vyšel i u nás. Costanzo vyniká ve vizuálním vyprávění, budováním atmosféry, napětí a očekávání. Bohužel to není schopen vůbec prodat a veškeré pointy a dramatické okamžiky mu protečou mezi prsty a vezmou sebou i divácký dojem. Navíc i jeho vyprávění je chvílemi chaotické, chvílemi prvoplánovité a chvílemi polopatické, prostě jakoby se nemohl rozhodnout, jak a co točit. Občas se dokonce dosti intenzivně vykrádá ze slavných vzorů a ani to filmu příliš nepomáhá. Škoda, mohl vzniknout zajímavý snímek s potenciálem emocionálně oslovit diváky po celé Evropě... 40% (08.07.2011)

Byla jsem z toho na kaši. Někteří z vás možná budou mít jiné pocity, možná trochu otrávené nebo hodně zmatené, ale podle mě se adaptace moji oblíbené knížky povedla. Bohužel nemůžu posoudit, jak moc bych se ve filmu orientovala, kdybych předlohu nečetla. Osamělost prvočísel je film o celoživotním přátelství, o osamělosti, o scházení se a rozcházení dvou lidí, kteří nemůžou být spolu, ale pořád jeden o druhém ví, i když se schází každý den nebo jednou za sedm let. Tohle je film o pravém přátelství a souznění jedinců, kteří se nemohou vyrovnat se sebou samými. Děj filmu není vyprávěn chronologicky (na rozdíl od knihy) ale pomocí flashbacků, a pro neznalé příběhu to může působit jako závrať plná na psychiku působících scének. (21.10.2011)

Film plný bolesti, který sám nebolí. Nechronologické řazení události (oproti předloze) by mělo opodstatnění, kdyby promyšlené dávkování informací gradovalo zásadním odhalením. Neorganizovaná struktura ale dramatu nijak nepomáhá, spíše mu škodí, neboť neustálé prokládání jedné scény jinou znemožňuje, aby alespoň jedna z nich „dozněla“. Klíčovým okamžikům (nehoda, zmizení) chybí drásavost a naléhavost, pročež film působí stejně bezživotně jako Alice a Mattia. Utrpení hrdinů je bez vysvětlení hlubších příčin povrchní. Neštěstí inscenované pro neštěstí samo. Dramatická nefunkčnost a psychologická nevěrohodnost odrazují pozastavovat se nad drobnostmi typu Alicina proměnlivého účesu, lhostejnosti Mattiových rodičů k synovým rozřezaným rukám nebo skutečnosti, že Mattia a jeho mentálně zaostalá sestra navštěvují tutéž školu, dokonce chodí do téže třídy. Většinou uvedených nedostatků trpí také kniha, od níž se Costanzo snaží kromě nešťastně zvolené formy vyprávění nepříliš úspěšné odstřihnout syrovým vizuálem (odlišným pro jednotlivá období) a použitím nepatřičně popíkové hudby coby pojiva náladově i časově vzdálených scén. 45% Zajímavé komentáře: Kmotr, ZkuKol (21.10.2011)

Premisa filmu láká na poetický snímek postavený na matematicko-filozofickém přesahu, ale výsledek je agresivní patvar, který nedrží pohromadě. Onen filozofický motiv filmu - prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými.. - zde zaznívá v ten nejnevhodnější okamžik a ve výsledku je přehlušen podivně naroubovaným songem. Skoro by se dalo napsat, že se jedná o další ukázku toho, že Bůh je krutý a my jsme jen loutky v jeho rukách bojující o vlastní přežití. Několik příběhových rovin se v konečném účtování sjednocuje v závěrečný akt, kdy dochází k úplné sublimaci veškerých dobrých úmyslů. Jediné, co funguje na výbornou je hudba figurující zde coby katalyzátor způsobující dávivý reflex. (04.07.2011)

Zdánlivě líbivý název filmu lákající diváka na potenciál ekvivalentní Dobrému Willu Huntigovi je podvrhem. Špatně slepený příběh o dvou nesmyslných lidech nedává smysl, je zbytečně těžké se v něm orientovat a tyto obtíže zcela jistě není možné svést na umělecký záměr autora. Závěrečná část snažící se vyobrazit šílenství jedné z postav se nepovedla a především není vysvětleno, proč se vlastně zešílelo. Slabé. (22.07.2011)