Finisterrae

A to som si myslel že kinematografia ma už nikdy neprekvapí. :) Umshini wam meets Electroma meets ghosts :) Atmosferická hypnóza, surrealistická uspávanka, poetická rozprávka z iného, nadzmyslového sveta. Pochopenie (haha) je zbytočné, stačí vkĺznuť do magickej dimenzie s dvoma stratenými dušami a nechať sa unášať. Čakal som depresívne vyjadrenie ľudskej samoty a dostal optimistické a neotrelé dobrodružstvo. Podarený experimentík s neprepálenou stopážou. (20.11.2013)

Rozšíření obzorů, které rozhodně neproběhlo bezbolestně. Postavit scénu, kde je možné v podstatě cokoliv a pak na ni odehrát tvrdý minimalismus, to chce hodně svobody, odvahy, jasnou vizi – nebo nedostatek fantazie k zahuštění. A u mne výsledný pocit dojel právě na to, na co Caballero asi dost sázel. Protože když jsou podněty a čas k jejich zpracování v takovém nepoměru, končí to u spousty neplánovaných a rozptylujících asociací, které celku moc nepomohly. Počínaje problémem, kterak se duch, který se u potoka zasviní jak jetel, uvádí zpět do sněhobílé čistoty, a otázkou, co by na to řekli pánové z Ku-klux-klanu zdaleka nekonče. Bavil jsem se a trpěl asi tak ve stejném poměru a to jsem si ještě notný kus zábavy vygeneroval sám. (11.07.2015)

prapodivný film, který rozhodně překvapí svou originalitou. Poetická roadmovie zaujme netradičními postupy a liduprázdnými exteriéry, kde se objevují jen duchové, sem tam nějaká zvířata a divoženka. Krajina tu hraje rozhodně velkou roli a příjemná kamera ji umí dobře využít. Film se dá zvládnout i bez titulků, protože duchové mluví hezky rusky - omlouvám se mladé generaci, ale ta je všehoschopná a poradí si ;-) Rozhodně to není film pro každého a nejvíc si ho užijou poetické duše. Dokážu si u tohoto filmu představit artového fajnšmekra s žehličkou - tato aktivita je ideální, protože s ní líp utečou dlouhé záběry, u kterých se občas zívá. Za svou originalitu zvedám nakonec na slabší 4*, i když nemůžu říct, že bych ho chápal ;-), ale byl mi příjemný i svým jemným absurdní humorem. [ PŘÍBĚH: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.07.2013)

Nene! Jojo! Dva buzíci v prostěradlech se motají krajinou a hrají si na duchy. V ruštině. Pak potkají německou hipísačku, španělské (och pardon katalánské) mluvící stromy s plastovými oušky a zoofilně se tulí k jelenům. Vyzpovídají moudrou sovu a nakonec princ políbí žábu. Do toho se všude čoudí ze zapáleného sena a na konci filmu se zámeckými komnatami prochází sob. Pičusoidní motání se krajinou, na střídačku na koni nebo na invalidním vozíku a za usilovného mávání vzduchovým vakem na směr větru. Cestou ještě přenocují s koníkem s kývací hlavou, kterého později na pláži zapálí a u potoka se podívají do dutiny stromu, ve kterém běží televizní reklama. Takovouhle dadaistickou zábavu někteří oligofrenní jedinci považují za umění, ale odmítám se podobné taškařice pro příště účastnit. Když už Finistera, tak takováhle! (09.12.2013)

"Kde sa končí zem, začína sa more." Stojí napísané na portugalskom myse Cabo da Roca, ktorý je skutočným najzápadnejším miestom kontinentu. A vedľa v koši si môžete pozrieť asi najväčšiu zbierku vetrom polámaných dáždnikov. Čo tým chcem povedať? "Kde sa začína nestráviteľná avantgarda, tam sa končí moja trpezlivosť". Cap Finisterre či Santiago de Compostela (s výslovnosťou ruského ducha ovšem "Sanťiago ďe Komposťela") boli hlavným lákadlom, prečo si film zapnúť. Celý čas som však nakoniec uvažovala, čo si asi o celom dianí vôkol seba musí myslieť ten chudák vystresovaný kôň. Vo väčšine prípadov je mi surrealizmus blízky, lenže tu akoby ani samotní tvorcovia presne nevedeli, čo chcú skryť za svoje symboly... (21.03.2020)