Když jsem naposledy viděl Paříž

Aktualizovaný přepis povídky Znovu v Babylóně (Babylon Revisited, 1930), která vyšla v Saturday Evening Post a The Telegraph v roce 1931 (česky ve sbornících Diamant velký jako Ritz, 1965, Velký Gatsby a jiné příběhy jazzového věku, 1970 a Bláznivá neděle, 2006). Vystřízlivění z jazzového věku je nahrazeno poválečnou depresí, což nikdy nebylo totéž, ale budiž. V 50. letech hledali cestu k Fitzgeraldovým textům hlavně v americké televizi a toto je jediný celovečerák té dekády. Důležitý je výkon tehdy nastupující hvězdy Liz Taylorové, vše ostatní je relativně pominutelné, včetně příliš okaté snahy proměnit hlavního hrdinu Charlese Willse (v podání Vana Johnsona) tak, aby splynul s fiktivním alter egem Fitzgeralda. Což je zvlášť marnivé, protože jak víme, Fitzgerald zemřel ještě před Pearl Harborem. (22.01.2024)

Film je melodramatický ve špatném slova smyslu, vyprávění nemá spád a šokující je přístup hlavního hrdiny ke svému otcovství: když ovdoví a dcera ho nejvíc potřebuje, prostě se o ni není schopen postarat ani se o to nepokusí a bere jako samozřejmost, že to udělají příbuzní. Po čase zjistí, že bez dcery nemůže žít, tak si pro ni přijede. Opět ne kvůli ní samotné, ale kvůli sobě. Dítě jako věc! Nesnáším tento typ hrdinů utápějících se v alkoholu a sebelítosti nad životem, který si sami vynalézavě packají. Liz byla opravdu nádherná! Doufám, že to Scott Fitzgerald napsal jinak. (10.01.2010)

Jednoduchý příběh o tom, že nás nemění bohatství a peníze, ale teprve ztráta a bolest či vědomí, že tu je někdo druhý, někdo, kdo ná potřebuje, natočený s citem, sice v rámcích hollywoodské produkce tehdejších let, ale na druhou stranu s dostatečným odleskem reality v každé scéně - i v té nejslzopudnější. Někomu stačí k dospělosti věk, někoho musí ten život pořádně zmlátit, aby se stal dospělým. (07.01.2010)

Určitá míra telenoveloidnosti se dala čekat, ale tohle bylo na mě moc. Největší chybou filmu byla postava hlavního hrdiny, resp. jeho představitel, který z něj udělal ufňukaného idiota bez špetky charismatu. Sorry, ale lamače ženských srdcí si představuju jinak než postaršího ňoumu s květákem na hlavě, který buď brečí, nebo chlastá. (05.04.2010)

Božíčku, to bylo unylééé... :-( Van Johnson podal myslím dost tristní výkon, jeho postava byla kožená, strašně nezajímavá, zbabělá a neurčitýho věku. Z Liz taky nejsem nijak zvlášt' nadšená, být hezká nestačí... Aspoň trochu za pozornost stála postavička Lizina tatínka, připomínal mi tak trochu knížete Schwarzenberga :-D. Zkrátka, jak už bylo řečeno, nenáročná telenovela z let padesátých, kdo má rád ufňukaný slabochy, bude spokojen... (04.09.2010)