Květy války

Pro ty co něco vědí o japonské okupaci Číny je Nanking jméno dobře známé. Toto město zažilo během dobývání a následné okupace taková zvěrstva, nad kterými by zblednul nejeden esesman z sonderkommand od Babího Jaru. Tichomořské válčiště mne vždy zajímalo více než to evropské a mám i blíže k filmům mapujícím japonskou invazi. Snad to bylo tím, že mne v mládí hodně ovlivnil spisovatel J. G. Ballard, který napsal (nejen) výbornou knihu Říše slunce, podle níž vznikl sice dobrý ale s knihou nesrovnatelný film. Samozřejmě jsem viděl i zmiňované filmy Nanjing, Nanjing a John Raabe a proto jsem se zaradoval, když jsem narazil na tento film. A hned od začátku mne přímo práskla do očí jeho nevyváženost. Přes brilantně zpracovanou zkázu a boje v uličkách starobilého Nankingu (že by na to padl také nějaký čínský Most? :-) se zde po chvilce setkáme s Johnem Millerem, hlavním hrdinou filmu. Ten na mne v tom zmaru a tváří v tvář skutečnému peklu působil jak nějaký současný zhulený Amík na turistickém výletě v Thajsku... Chápu, že jako funebrák asi byl otrlejší než leckdo z nás, ale přeci jen klid a laksnost s jakou bral své okolí mne dostala. Jediné co jej občas rozpohybovalo byl svist kulek z japonských arisak. Když se pak náhodou potká s dalšími přeživšími, klábosí s nimi vpoho válka neválka. V kostele pak náhle dojde k jeho přeměně a z funebráka lačnícího po penězích se najednou stane Otec John. Z knih vím, že se v Nankingu tehdy dělo lecos a že šílené okamžiky tříbí charaktery ale tohle je už příliš přitaženo za vlasy. Další nelogičnost byla výprava dvou prostitutek pro struny do loutny! a náušnice!!! i to jak je John hledal až našel.... Závěr ve stylu happy endu pak posvětil spokojeně si naskočivší motor Dodge, bez ohledu na léta stání s otvřenou haubnou... inu americké nákláďáky byly tehdá kvalita! Bale hrál jak hrál, chvilkama jsem mu ten jeho zápal prostě nevěřil. Z filmu byla cítit knižní předloha na sto honů a jen jsem se děsil na konci filmu, že uvidím - natočeno podle skutečné události. Hlavní nevýhodou filmu bylo že jej točili Číňané. Bylo to z něj cítit prakticky neustále. Ať už to bylo gerojství čínských vojáků či různé ty dojemné scény, někdy doprovázené písní a tancem... Sem tam i nezbytná asijská afektovanost některých herců... To vše bohužel film sráží dolů až téměř k žánru - dobrodružnému. Já nijak nechci zmenšovat statečnost čínských vojáků, kteří si bili jak lvi opravdu lehce vyzbrojeni proti valící se japonské armádě a proti níž neměli žádnou šanci... Ale to co tam předváděl ten sniper...eh.. Film beru jako vzpomínku na Nanking a to hlavně - čínskou a na hrdinství vojáků i nevojáků tváří v tvář nemilosrdnému, brutálnímu a barbarskému nepříteli. Dávám tři lahve mešního vína. * * * (13.03.2016)

To ne. Vážně by mě nenapadlo, že zrovna tento film zklame. Už dlouho jsem při sledování filmu nezažila tak vnucované emoce a hlavně, aby tak nefungovaly. Emocionální dopad na mě nulový a to říká někdo, kdo podobná silná dramata miluje, obzvláště ta válečná a dojme ho sebemenší maličkost. Některé emoce potřebují v divákovi růst během filmu, to jako vážně byl nutný například ten hrdinský běh vojáků hned v začátku filmu? Samozřejmě, že takové scény znásilňování dívek by se nedotkly asi jen toho, kdo nemá duši, ale já po celou délku filmu jen nevěřícně zírala a říkala si: "Co to má být?". Strašně nepřirozený film, nevěřila jsem mu vůbec nic. A co, že válečné scény jsou výborně natočené, já v nich ale viděla smysl pouze ten, aby se o filmu mohlo říct, že je akční. Navíc naprosto přepálená stopáž. Christian Bale se ze sebe snaží vydat maximum a jeho výkon je to nejlepší na filmu. Chtěla jsem dát původně 3*, ale to by bylo spíše jen z mé úcty k danému tématu a k lidem, kteří tu hrůzu zažili. Téma je to opravdu silné, ale zpracování se nepovedlo. Největší filmové zklamání za poslední měsíce. (08.01.2012)

Zhangova velkolepá imaginace a smysl pro pompéznost zde možná kvůli respektu k dané látce není zas až tak markantní, každopádně se jedná o precizní průsečík mezi jeho wuxia filmy a civilními portréty z nedávno minulé či současné Číny. Flowers of War jsou klasickým srdceryvným příběhem o lásce, sebeobětování a na pozadí nankingského masakru silně hrají na city a na kontrast v rámci společenských nebo politických pozic. Ve většině případů to nevadí, někdy už to kulhá ke klasickému kýči (klasické povídání o minulosti postav), ale dá se to přežít už kvůli jinému mentálnímu myšlení a faktu, že film sleduje divák svázán euroamerickými konvencemi. Obě velké akční scény zaslouží absolutorium, mizanscéna a kamera u Zhanga jako obvykle na jedničku s hvězdičkou. Do popředí se (ke konci) dostávají i často přehlížené masky, které plní důležitou narativní funkci. A Bale? Neexistuje lepší ožralej a nadrženej kněz široko daleko... [Přesná stopáž: 146 min] (03.01.2012)

Klasický doják odehrávající se během čínsko-japonské války, který by se stejnou dávkou patosu dokázali natočit už jen Američani. Válečné scény jsou velmi dobře natočené a sestříhané, ale zadupávají je do země naprosto zbytečné vizuální exhibice. Taky nechápu, z jakého důvodu ten film potřebuje 145 minut, když se dá zápletka shrnout do jedné hodiny a zbytek tvoří klišé dialogy a teatrální herecké výkony. Podprůměrný film, který vě mně místo emocí vzbuzoval spíše dávivý pocit. (02.01.2012)

Už je vlastně skoro přesně deset let, co jsem Květy války poprvé viděl. Bylo to pro mě první setkání s čistě čínskou kinematografií, moc dalších jich ale nepřibylo. Byl to pro mě silný zážitek. Ten se teď zopakoval, byť už jsem věděl co čekat a příběh znal. I tak je film zajímavé znovu vidět. A silný dojem přetrvává. (06.11.2021)