Pianista

Hodně štěstí, Chopin, Bach, Beethoven v srdci a hlavně nezlomná touha žít.. Spielbergův Schindlerův seznam byl pro mě příliš filmový, než aby mohl objektivně popisovat realitu a u Polanského Pianisty to funguje přesně naopak. Dojmy však zanechávají oba filmy stejně hluboké a nevím, kdo by měl ze současného hollywoodského spektra větší právo na danou tématiku točit než tihle dva. V nadsázce řečeno, film o vybíjení kytovců vždycky bude umět nejlépe natočit velryba.. Výběrem látky jsou sice autoři v mých očích zvýhodněni (citlivost tématu holocaustu a s tím spojená shovívavost kritiky) a obrazně jsou tak už v půlce trati, zatímco ostatní teprve čekají na startovní výstřel, nicméně podobných snímků jen houšť jakožto memento pro další generace, že některé události se již v historii lidstva nesmějí NIKDY opakovat. Brody vzhledem k roli, co hrál a vlastním schopnostem si už dopředu mohl doma na poličce nachystat místo pro zlatého plešouna, ale mě mnohem více zaujal ve své pár minutové roli Thomas Kretschmann. Zajímavá postava kapitána Wilma Hosenfelda, v civilu učitele a za války zachránce Poláků a Židů z pozice vysoké šarže oblékající uniformu nacistického Německa(!), by si bezpochyby zasloužila vlastní film. (11.06.2010)

Jakkoli jde u Nože ve vodě o jediný Polanského čistě polský film, Pianista je jediný jeho film o Polsku. Jakkoli se mi příčí aplikace auteurského konceptu a čtení snímku jako projekce osobního života historického autora (samozřejmě prizmatem implikovaného autora), u Pianisty jde velmi okázalé a velmi intenzivní Polanského vypořádání se s traumatizující holocaustovou zkušeností. Film je nejvíce působivý ve chvíli, kdy opustí většinu postav a začne vyprávět o hlubokém symbiotickém odlidštění města a člověka. Čím zničenější a zpustošenější Varšava ve filmu je, tím „méně“ musí být Szpilman člověkem, aby přežil. (22.04.2007)

Na rozdíl,od Schindlerova seznamu má film Pianista mnohem reálnější příběh,který se spíše mohl odehrát.Oskar Schindler mi vůbec nepřišel jako lidumil,spíše jen jako vypočítavec,co si chtěl zachránit vlastní krk,když němci začali prohrávat.Kdežto Szpilmann mi byl sympatický od začátku,od první křivdy. Realistické vykreslení tehdejší doby působí v některých scénách svou hrozivostí až naturalisticky.Druhá půlka slušně rozjetého filmu poněkud ztrácí na tempu,ale to je něco co mě ani tak moc nevadí,spš naopak prostředí,kde se vyskytují dvě maximálně tři postavy a děj plyne volným tempem.Nic takového podle mého názoru není na škodu,když si film vybuduje silnou atmosféru,kterou Pianista bezesporu má. Akorát škoda konce.Ten se dal zakončit nějak rázněji,takhle se dlouho budovaná atmosféra rozplynula a konec vyšuměl do ztracena.Výkon Adriena Brodyho nemá cenu dál komentovat,to jak hrál on sem už dlouho neviděl,už dlouho se mi nestalo,že bych po skončení filmu byl naplněn tolika různými emocemi a silným zážitkem.Celkově bych dal 4,5*. (31.08.2006)

Film pro mě není jediným médiem, u kterého se dokážu zamyslet a prožít tuhle obrovskou tragédii. Stejně silně na mě dokáže zapůsobit třeba kniha, fotografie nebo rozhovory s pamětníky. Proto i u takovéhleho tématu je to především film, který na mě působí. Měl jsem myslím štěstí, že jsem tenhle film viděl před "Schindlerovým seznamem" (když vidím ty roky, tak se za to skoro stydím), takže jsem byl ušetřen nevyhnutelnému srovnání. To přišlo až později a já musím konstatovat, že Polansky je možná syrovější, má spoustu působivých míst, sám oceňuji i fakt, že ve filmu nechali zaznít celého Lizsta, ale po filmové stránce vítězí jednoznačně Spielberg. Alespoň pro mě. (14.09.2005)

Nesmírně silný zážitek. Divák tu není masírován režisérem, jako v případě Spielbergova Seznamu, ale doslova semlet událostmi samotnými, syrovostí bez výraznějších příkras a stylizace. Wladyslaw Szpilman prochází hrůznými událostmi jako tichý svědek, který nemá možnost ovlivnit cokoli kromě zachování vlastní existence. Nemá čas (a divák s ním) příliš se utápět ve vlastním žalu, když se náhodou vyhne osudu většiny ostatních a své rodiny, tiše sedí v zamčeném bytě pohroužen do sebe. Většina filmu působí velmi studeně, bez patetického vyjadřování emocí a ždímání divákových slz (všichni víte, na který film mířím :)), o to působí věrohodněji a účinněji. Polanski měl na tomto filmu příliš osobní zájem, než aby se podřizoval obvyklým podbízivým postupům komerční kinematografie, tomu říkám umělecká integrita. Herci jsou rovněž skvělí, oskar Adriena Brodyho naprosto zasloužený, výprava i kamera nezapomenutelné. Vynikající film. (31.08.2006)