Když kámen promluví

Myslím, že nedovedu vymyslet dostatečně objektivní, rozumný a chladný komentář (ostatně jako nikdy :-D), a tak snad radši napíšu jenom to, že se mi názory Jardy Duška ohromně zamlouvají, měla jsem pocit, že mi mluví z duše a je neskutečně krásný člověk... člověk s tou největší lidskostí, opravdovým citem a vztahem k přírodě, co by spousta ekologických teroristů mohla závidět... je neskutečně hřejivý vědět, že existujou takový lidi, opravdu. Uklidnilo mě to a vůbec mi po skouknutí tohohle neobyčejnýho minifilmu bylo hezky.. :-) (29.08.2011)

Film Když kámen promlouvá na první pohled nemá příliš uspořádanou strukturu. Ale to nevadí, protože díky jeho hlavnímu protagonistovi Jaroslavu Duškovi beztak "vše plyne". Nečekejte Duškovskou zábavu (i když pár gagů v průběhu filmu zazní). Jedná se o zpověď člověka, který se rozhodl vnímat svět jiným způsobem, než jak jsme v západním světě zvyklí. Nesouhlasím s mnohým, co ve filmu zazní. Komunikaci s kameny považuji za krásnou ukázku autosugesce. Ale to také nevadí. Důležité je, že se jedná o film, který přímo provokuje k přemýšlení a ontologickým úvahám. I následná beseda s "ukecaným" režisérem a výjimečným Jaroslavem Duškem v jednom kině v Českých Budějovicích byla velmi inspirativní. Jediné, co bych vynechal, byla jistá intelektuální onanie některých tázajících se diváků. Ve zbytku však tleskám. (13.03.2011)

Jo jo, je to zajímavý. Měla bych pár otázek, na který bych se Duška potřebovala zeptat - v tom mi dokument příliš nepomohl. Do malýho prostoru se toho moc nevtěsná, asi taky proto, že chtěli udělat nějakej "širší záběr" jeho osobnosti. No ale co se dá taky o "jednotě universa" povídat. ___Málokdy se stane, že někdo dokáže o těchto věcech mluvit s takovou přirozeností a nebejt trapnej. Ve mně taková výpověď probudí touhu něco se sebou už konečně udělat! Že by? (29.04.2011)

„Kam bych ji ukryl (informaci), kde ji nebude člověk hledat. Na nejvyšší horu…. tam vyleze, zakopat ji hluboko….on ji určitě vyhrabe,.... na dno oceánu...tam se potopí ….vložím ji přímo „do něj“. Myslím, že toto rčení (pojednávající o stvoření člověka bohem) vystihuje mnohé zde vyřčené a byť jsem z přesvědčení ateista, zcela chápu a rozhodně mi není samotná podstata (myšlenka) proti srsti. Čistě objektivně, (filmařsky) těžko (o)hodnotitelné. Tohle je veskrze pocitová záležitost. Tentokráte žádné sáhodlouhé komentáře, snad postačí, když napíšu, že Jarda mě (téměř) přesvědčil, že je to (viz samotný název dokumentu) možné. Minimálně mě „přinutil“, zamyslet se nad spoustou zde vyřčeného. To není zase tak málo a mám pocit, že o to tu (mu) šlo. P.s. nevím, jestli to byl skutečně sen nebo se mi to doopravdy zdálo, ale tu holou prdel (v závěru) jsi si mohl Jardo skutečně odpustit :-) zajímavý (zcela výstižný) komentář (pro mě): uživ. MaMitti (17.09.2012)

Tenhle film je samé chození a povídání, ale chození po pěkné krajině a povídání o věcech, které jsou trošku mimo hlavní události dne. Na pár minut trvání dokumentu se podíváte do vnitřního světa člověka, který ztvárnil mnoho roztodivných rolí. A je to svět trošku odlišný. Asi ne každý objímá kameny a staví obyvatelné domy z písku. Dušek si prostě užívá života a působí až étericky (nadzemsky ;-)). Bylo to příjemné setkání. (24.06.2011)