Post Tenebras Lux

Myslím si, že Reygadas ušiel ako tvorca obrovský kus cesty. Sledovať túto jeho cestu za vizuálnou pôsobivosťou je zábavné a iné. Post Tenebras Lux sa síce nesie vo formálnej čistote, aká sa mi s menom Reygadas spája, ale žánrovo je film viac ukotvený v poetickom háve. Hoci si požičiava motívy z predchádzajúcich diel, či už je to magický realizmus, explicitná erotika alebo osamelosť mužov v strednom veku. Tento film je pre mňa pútavý, ani nie tak pre svoju myšlienku - predsa len je ústredná línia jednoduchá - ale preto, lebo každá jedna scéna ma svoj skrytý význam, ktorý ma bavilo nachádzať a čítať. Na konci síce zostáva dojem straty a prchavosti, sprostredkovaný divákovi pútavo a efektne, ale nezasiahlo ma to tak, ako rovnaký motív v Bitke v Nebi alebo v Tichom svetle. Hoci treba zdôrazniť, že aj napriek pomalosti ma film bavil a nenudil som sa. Každopádne je každý obraz v tomto filme osobitou básňou. A nebojím sa povedať, že sa k nemu budem časom vracať. (31.12.2020)

Nejdřív jsem myslela, že mi srdce hoří, potom jsem si všimla, že nedělá vůbec nic, potom se na chvíli zastavilo. Musím říct, že tomu fyzickému na tomto snímku nerozumím. A že v těch částech, kde mé srdce nedělalo nic, se mi (prakticky proti vlastní vůli) několikrát připletlo na mysl slovo manýrismus. To mě zajímá snad ze všeho nejvíc, protože by to mohlo znamenat, že jsem konečně přerostla rčení "because we can". Každopádně doufám, že režisér chtěl, aby film měl nějakou morálku. (20.09.2014)

Když tenhle film běžel v kinech, nějak mě nezaujal, abych na něj vyrazil. Když se ale teď - po více než 2,5 letech od české premiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila. Nakonec to beru asi jako takové celkem zajímavé rozšíření filmových obzorů, ovšem že by mě film vyloženě oslovil nebo bavil, se určitě říct nedá. Bez těch rozostřených okrajů kamery bych se klidně obešel, stejně jako bez přemíry vší té sexuální explicitnosti, která mě zde dosti zaskočila, protože jsem to v tomto filmu (bůhví vlastně proč) vůbec nečekal. Mno, a ten konec, jakož i zde v komentářích zmiňovaného oranžového ďábla, jsem vposledku shledal jako přílišný bizar, který mě už míjí docela. Z minimálního počtu zdějších hodnocení a komentářů lze soudit, že film se u nás promítal bez valného zájmu publika, a nelze se tomu moc divit - toto skutečně není film pro každého. Při jeho sledování jsem měl místy pocit, jako bych koukal na film od Michaela Hanekeho - tento dojem ve mně vyvolalo množství scén se zcela banálním dějem, který byl z dálky snímán statickou kamerou (člověk u toho pořád čeká, co hrozného se stane, což se tak v 1 z 10 případů skutečně naplní - právě to je důvodem, proč u Hanekeho filmů tolik fyzicky trpím), ale ve výsledku by asi bylo přesnější napsat, že srovnatelný film jsem asi ještě neviděl a že vytýkat by mu asi šlo kde co, ale určitě ne nedostatek osobitosti. Nedivím se, že v Cannes byli z filmu tak uneseni - pokud člověk dokáže tenhle film docenit, pak jeho projekce představuje naprosto úchvatný zážitek. To ale bohužel nebyl můj případ, takže jen 3 hvězdy... (13.09.2015)

Poetické filmy mám veľmi rád, často sa síce hanobia tým, že nemajú nejaký pevnejší základ v deji a je akože jedno, čo tvorca nasníma pretože pseudo-inteligenti im to budú vždy žrať a honosiť sa, že sú niečo viac ako konzumný diváci ale je to (aspoň po väčšinou dúfam) absolútna kravina. Nepodarených pokusov o niečo myšlienkové a vnútorne silné som už zopár videl, aj z našich vôd, a kto na to proste nemá alebo, som mal niekedy pocit, že to robí z vyššie písaných dôvodov, tak čo narobím, nech si hovorí kto čo chce, tieto filmy, ako aj táto Mexická dráma, sú pre mňa duševnou očistou. Ide o veľmi krásny film v ktorom ma dojala hneď prvá scénka, ak som to správne pochopil, tak v nej sníva malé dievčatko o tom ako sa prechádza zo svojimi psami po ich lúke. psi na ňu dávajú pozor rovnako ako na dobytok. Po chvíľke však prichádza tma a búrka a ona začne hľadať svojich rodičov a brata, no tí sa neobjavujú. Že by náznak nočnej mory? Ale je to vlastne jedno keďže sa snímka v tomto momente dostáva do bdelého stavu. Načrtnutý príbeh rozpráva o jednej mladšej rodinke ktorá sa presťahovala do Mexika. Patria k tým majetnejším, majú pozemky, zvieratá a tak, a ako inak, zamestnávajú pôvodných obyvateľov, chudobných Mexičanov. Tí im luxusný dom autá a vo všeobecnosti jednoducho všetko závidia, takže nečudo, že na konflikt medzi domácimi a prisťahovalcami netreba dlho čakať. Snímka je nakrútená vo formáte 4:3. Zaujímavé je na tom však to, že väčšina obrazu je v kruhovom tvare a to ostatné okolo je tak čudne rozmazané. Možno to bude tým, sú to iba moje dohady, že sa pozeráme na film očami Satana. V snímke sa objaví dvakrát ako s nejakým kufríkom vchádza do vnútra domu. Myslím si, že tým sa sleduje náročná životná cesta postáv. Herci, hlavne tí detský boli famózny. Nemyslím si, že mali viac ako 4 roky, preto som nedokázal pochopiť ako sa tak odviazane dokázali správať pred kamerou, bolo to fakt neuveriteľné, povedal by som prakticky nemožné. Až neskoršie som sa dočítal, že to boli vlastne deti režiséra, a mnohé scénky sa natáčali uňho doma, preto dokázali "hrať" samých seba. Nech to je ako chce ide o vizuálne a myšlienkovo nádherný film, ktorý nepatrí k tým happyendovským, štandardným ani normálnym. Vo svojej originalite ide o neskutočne silný zážitok. (26.02.2016)

Post Tenebras Lux, tedy něco jako „světlo po temnotě”, dostál svému názvu velmi přesně. Po celou dobu se pravidelně střídají světlé a tmavé scény, což v kině nemusí být vždy úplně příjemné. Nečekaně hodně scén vyústilo ve vtipnou pointu, většinou hodně ironickou. Silueta démona, která se dvakrát projde po domě, je velmi jednoduše nakreslená, nemá žádné rysy, přesto však není bezpohlavní a mezi nohama se mu houpe velmi pečlivě zabraný penis. Zajímavá byla i scéna s ragby, s ničím nesouvisející a bez kontextu s patetickým proslovem mladíka, ale režisér jí tam nutně musel mít. Rozostřené okraje mají zřejmě simulovat záběr přes sklo a jeho působení se scénu od scény značně lišilo. Jednou mě více vtahovalo do děje, jako kdybych byl skutečně na scéně oddělen pouze skleněnou bariérou, abych nemohl zasahovat do dění, jindy úplně naopak, jako kdyby mi chtěl film ukázat mé místo a říkal mi, že se do něj nemám snažit proniknout (a několikrát jsem si připadal i jako na drogách nebo s málo dioptriemi na nose). Hledání nějakého průvodního děje jde velmi těžko, přesto se mezi zdánlivě chaotickým propletencem scén, z nichž některé berou ohledy na doktora Skružného, dá najít ústřední motiv. (Nádherná věta o dětství - "Vše, co jsem musel dělat, bylo existovat.") (01.03.2013)