Poll

Baladický příběh tápající, leč téměř ke všemu odhodlané statečnosti podporované sotva probuzeným, neuvědomělým ženstvím. Jeho melancholie, umocněná maličko zastřeným obzorem a zdánlivou nemožností jakékoli proměny, je v přímém rozporu s odpudivou, a přitom až groteskní bizarností "laboratoře" - i se vzpurnou živelností ... s palčivou touhou po uvolnění těžkých, zrezivělých okovů doby, která nevěděla, že právě dospěla na konec své cesty - že bude donucena svést krvavý, leč marný boj o udržení své moci, neboť nové pořádky jsou vždycky nastolovány na troskách těch starých. Bylo nebylo ... dávno tomu. Kdo ví, jaká byla SKUTEČNOST - ale na tom nezáleží, neboť srdce mladičkých básnířek celého světa jsou si v mnohém podobná ... a obyčejně stojí za to jim naslouchat. (20.09.2015)

Nečakal som, že ma film takto zasiahne. Už je mi jasné, čo estónskej kinematografii chýba - kvalitní scenáristi. Riešením je koprodukcia a táto bola veľmi úspešná. Je to druhá trefa do čierneho od nemeckého režiséra a scenáristu v jednom C. Krausa. Ako bonus precízne budovaná atmosféra a nezabudnuteľná kamera. (29.08.2015)

Od prvních minut vzbouzí fascinující kulisy naději na epickou podívanou. Majestátné leč trouchnivějící sídlo dominantně trůní v moři jak bedla jedlá a působí stejně morbidně jako neetický inventář laboratoře aristokratického doktora Mengeleho. I dobové kostýmy, zasněné západy slunce a vesměs veškerá práce s kamerou, to vše funguje pro omámení oka náramně. Jenže brzo zjistíme, že ambiciózní výpravě nesekunduje scénář. Nepřilepší ani stopáž, která je neúměrně dlouhá k příliš řídkému ději bez napětí a gradace. Chris Kraus sice nadhazuje několik zajímavých myšlenek, ale hned je zas lhostejně opouští a zůstanou jen ty opulentní záběry a vlažný příběh. Divák, opticky patřičně navnaděn, dlouho trpělivě vyčkává, že se konečně začne něco pořádného dít, ale postupně se smíří s tím, že čeho se někdy dočká, bude jedině konec. A tak nepotřebuji ani skleněnou kouli a vidím osud tohoto snímku celkem zřetelně. Ostatně hlavní hrdinka ho vyřkla již přede mnou.“Nezůstane ze mě nic, žádný z mých pocitů nepřetrvá, bude to jako bych nikdy nebyla.“ I když takhle macešsky ho zatracovat úplně nelze, protože rozhodně neurazí a vizuálně bezpochyby nadchne. (16.04.2012)

Přestože všechny atributy hlásají, že bych měla dát vyšší ohodnocení, tak pocitově oproti Čtvrté minutě jdu se smutkem dolů a je to škoda. Myslím, že při jednodušším scénáři a ne až tak dlouhé stopáži by měl Poll na daleko víc. Začátek byl téměř hororový, to jen tak mimo záznam. Chybělo mně vtáhnutí do děje, prožívání mnoha situací, ve kterých se ocitla Oda. Výstižný komentář už tady podal gudaulin. Škoda.... (05.07.2016)

Souhlas s komentářem uživatele Avalon820. Poll ve mě skutečně vyvolává hodně rozporuplné pocity a jsem rozpolcený v tom, jaké hodnocení mu nakonec nadělit. Určitá část ve mě se bouří proti 3* a říká, že film s takovým potenciálem si ani to průměrné hodnocení nezaslouží, i když jednotlivosti se dají vyzdvihnout a dokonce se o nich dá mluvit v superlativech. Snímek má vynikající kameru, je zasazený do nádherných exteriérů, technická stránka šlape jako hodinky, hudbu můžu jenom vychválit, tak ať mi někdo vysvětlí, proč výsledek připomíná hezky naaranžovanou leklou rybu... Při sledování Pollu jsem si vybavil Vláčilovu Adelheid a myslím, že právě konfrontace těchto dvou filmů jasně ukáže rozdíl mezi výborným a průměrným snímkem. Adelheid je totiž minimalistický kousek, kde je mnohem míň dialogů a vlastně i jakýchkoli událostí než v Pollu a přesto ani sekundu nenudí, právě naopak. Poll je rozvláčný jak parlamentní rozprava a nabízí sice spoustu dramat a emocí, jenže podaných tak odtažitě, že je nějak nedokážu s filmovými hrdiny sdílet tak, jak by si jejich příběh zasloužil. Přes veškerou snahu a obrovský potenciál je to místy pouhopouhá ušlechtilá nuda. Celkový dojem: 50 %. Opravdu tu třetí hvězdičku zachraňuju silou vůle... (15.06.2014)