No tengas miedo
Don't Be Afraid
Režie:
Montxo ArmendárizKamera:
Alex CatalánHrají:
Lluís Homar, Belén Rueda, Rubén Ochandiano, Michelle Jenner, Javier Pereira, Núria Gago, Cristina Plazas, Adelfa Calvo, Ramon Pujol, Álex Pastor (více)Obsahy(1)
Šestiletá Silvia je blonďaté rozesmáté stvoření, které prožívá na první pohled normální dětství. Spoustu času tráví se svou nejlepší kamarádkou Maite, ale je tu ještě další „kamarád“, který touží po její společnosti stále více: otec Ignacio... S postupem času se Silvia před ním stáhne do samotářského somnambulního světa závislostí, aniž by tomu okolí věnovalo pozornost... Až téměř ve svých pětadvaceti se Silvia rozhodne přehodnotit svůj život a vzepřít se všemu, co ji pojí s minulostí. Znamená to utkat se i sama se sebou, aby se mohla konečně stát dospělou ženou, která má své jednání pod kontrolou. Veterán španělské kinematografie Montxo Armendáriz se již od svého prvního úspěšného snímku Tasio (1984) věnuje sociální problematice. Pro choulostivé a naléhavé téma zvolil jako vždy subtilní a sugestivní úhel pohledu vycházející z rozsáhlého sběru materiálu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
Sexuální obtěžování v rodině a jeho následky - problém, o kterém většinou všichni vědí, ale navenek jde lehce přehlédnout. Právě tak jej prezentuje i tento španělský film, a to nejen příběhem. Co vechno dokáže vyjádřit jeden, do kontextu výborně zasazený, záběr obličeje malé holčičky, co vše člověk vidí v jednom, ve správnou dobu použitém, gestu jejího otce. Jak jednoduše nám všechno dojde, i bez jediné tvrdší sexuální scény. Film se snaží zobrazit obrovské množství odboček, příčin, následků, komplikací, kombinací, které s celým problémem souvisí, ale zároveň jde příkladem a nabízí řešení problému. Vše navíc prokládá výchovnými zpověděmi z terapeutického sezení, jež používá i jako jakýsi spojovací motiv mezi jednotlivými životními etapami hrdinky. ()
I já si postesknu s většinou - tento španělský snímek bohužel nepřináší nic nového. Řemeslně téměř bez chybičky, moderní kamera i střih, režisér se může opřít o výkon svých herců, záběry provází zdařile vybraná hudba, ale to je vše. Film pouze popisuje jedno zneužívání, navíc s uměle vpraveným prvkem gamblerství hlavní hrdinky jako důsledkem traumatu. Vhodné pro školní představení či výchovné projekce. ()
Zcela civilně a jednoduše zfilmované dílo o těžkém tématu sexuálního zneužívání malého dítěte otcem se vyhýbá všem explicitním scénám a přesto víc než jasně sděluje hrůzu celé situace i se všemi jejími následky. Do toho vstupy obětí zneužívání s jejich příběhy, na konci filmu mi z toho všeho nebylo moc dobře.. ()
Celou dobu člověk tak nějak tápe v tom, co se stalo nebo nestalo a až v úplném závěru vyjde najevo dost drsná pravda. Scénář sice nebyl díky své přímočarosti nijak úžasný, ale film jako takový je dost zajímavá záležitost s důrazem na psychické trauma jednoho člověka. Španělé prostě umí a já netuším jak je možné, že mají tolik dobrých filmů. 80% ()
Don't Be Afraid jsem vnímala jako pohled do života nejen Silvie, ale jak bylo vidět na příkladu terapeutických sezení, tak i mnoha jiných lidí různého věku, kteří se snaží sice každý jinak, ale žít dál s tímhle hrozným břemenem. A že to není jednoduché, bylo vidět právě na příběhu Silvie, která mnohdy jednala pro nás naprosto nepochopitelným způsobem. Ne vždy to končí tak, jak to vyplynulo ze závěru tohoto filmu. Chudák herec Lluís Homar, který hrál opravdu nevděčnou roli otce a i když byly všechny scény ukočírované v akorátních mezích, tak jsem ho bytostně nesnášela celou dobu, což je sice známka jeho hereckých kvalit, ale asi si ho budu s touhle rolí spojovat i v jiných filmech, které s ním ještě možná uvidím. Podobně silnou antipatii jsem měla k matce Silvie, protože jsem absolutně nechápala její sobecký a záměrně nevšímavý postoj. Faktem je, že to tak bývá i v reálu a o to víc je to strašně smutný a svým způsobem nepříjemný film. ()
Reklama