Rozchod Nadera a Simin

Když země s právním systémem na úrovni 16. století a mentalitou středověkých perských nájezdníků začína štěpit uran, jednoho z toho až mrazí. A vy, zaslepenci, co tu žonglujete termíny jako reálné a civilní se vzpamatujte! Právě jste viděli Der ewige Jude po arabsku. Nádherně šovinisticky nestranný pohled na to, jak to mají ti milí, vstřícní, skoro vždy klidní a vyrovnaní arabáši těžké, protože si na ně ty jejich brutálně emancipované, přičmoudlé krasavice otvírají hubu při každé příležitosti a separují se od nich bez mrknutí oka, pokud není po jejich. Jasně. V zemi, kde je na každém rohu Chomejního pomníček a zaslepení magoři většinu volna bijou hlavou o zem. Tak příště nějakou tu Šeherezádinu o moudrém Šáhovi... Přivázat tam kikina někomu dědka k posteli, který z toho málem exne, sestřelují ji druhý den z hlavy plechovky dlažebníma kostkama o ceny. Prostě Neřád pustil ven Goeblsovskou báchorku pro američany, kteří mu to sežrali i s navijákem. Dvojka bude o tom, jak chtěl strašně bezelstný Mohamed jen obyčejnou jadernou elektrárnu. Prý se tam budou kikiny na ulici přečesávat a chlapi zapíjet vepřové medailonky slivovicí! Chcaje nechcaje však musím připustit, že to to Ministerstvo propagandy zmáklo celkem poutavě a místy i zajímavě a já se docela bavil, i když se ze mě snažili dvě hodiny dělat Radka99 ! (22.03.2012)

Prekvapujúco zaujímavý a poctivý film. Bol som rád, že sledujem film, na ktorom sa nevybláznili trikári, pyrotechnici, ktorý nerieši závažné problémy prostitútok, feťákov alebo pupušov. Bol som tiež rád, že film až na náboženské a spoločenské odlišnosti nevnímam ako iránsky, ale ako film so všeobecnejšou platnosťou. Myslím, že najväčšiu zásluhu na výslednej kvalite tohto filmu má scenár. Scenár, ktorý od úvodnej scény, ktorá naznačila charakter konfliktu začína splietať a komplikovať osudy účastníkov príbehu, odkrývať ich postoje, morálne hodnoty a to, ako do nich vstupuje náboženstvo, aby v závere iba naznačil pokračovanie. A iba tak mimochodom, tento film bol pre mňa zaujímavý aj tým, že ukázal akou hrozbou sa stáva starostlivosť o rastúci počet pacientov s demenciou Alzheimerovského typu. (06.02.2015)

Pááni, nechat si tak u nás každého z fleku ve vazbě za kdejaké nařčení, tak nikdo nejsme věčně doma :-O. Mno, skončila jsem unavená skoro stejně, jako bych se osobně účastnila soudních tahanic a i když nejsem tak naivní, abych beze zbytku zhltla, co mně íránská cenzura naservírovala, trvám na tom, že Simin byla pitomá nána a Nader je svým náboženstvím ochuzen o svatozář, která by nejlépe vystihovala jeho toleranci a respekt k svobodné vůli své ženy ve zřízení, které takovému jednání určitě nefandí. Drama s detektivní zápletkou používá samotný rozchod jen jako spouštěč událostí a i náboženská omezení jsou zmíněna jen okrajově, takže nakonec má hlavní roli morálka - vina, strach z následků, tíha zodpovědnosti, výčitky a záchranné lži - zkrátka podobná myšlení i pochybení v kulturně rozdílných společnostech... a o tom je. (04.05.2013)

Přiznám se, že nadšení z vlny íránských snímků, která se před pár lety přelila světovými festivaly a přiměla spoustu cinefilů mluvit o íránské kinematografii s bezbřehým uznáním, mi není vlastní a nad několika oceňovanými íránskými kousky jsem spíš krčil rameny, takže k oscarovému Rozchodu jsem přistupoval s opatrnou skepsí. Naštěstí zbytečně. Rozchod je neokázalé psychologické drama, které je na hony vzdálené polopatistické produkci amerického mainstreamu. Vyhýbá se přímočarému aktivismu, ale nenápadně, zato neobyčejně účinně, analyzuje systém prostřednictvím jedné rozpadající se rodiny. V evropském prostředí by se tenhle film mohl připodobnit k zásadním kouskům polské éry morálního neklidu. Chudoba, náboženský radikalismus a ženská otázka, nikoliv masový, ale pod rouškou institucí, konzervativních tradic a všeobecného pokrytectví neustále probublávající pocit frustrace z autoritářského náboženského režimu a kulturní izolace (hrdinka filmu se chystá emigrovat a je kvůli tomu ochotna obětovat své manželství a dokonce riskovat i odluku od své dcery). Malý velký film, který dokáže s chirurgickou přesností zasáhnout na citlivém místě a vyvolat silné emoce. Celkový dojem: 95 %. (06.12.2012)

Tomu filmu můžu vytknout jediné: je pravděpodobné, že po jeho zhlédnutí už budu většinu dramat řešících mezilidské vztahy považovat za triviální blbosti. Jinak jsem si opět připomněl, jak diametrálně se "vývozní" íránské klubovky liší od běžné komerční produkce Blízkého východu a přilehlého okolí... (22.11.2011)