Alpy

Ja si myslím, že Yorgos Lanthimos tu chcel uvažovať nad tým, či sa človek dá nahradiť iným človekom. Nie v zmysle napríklad pracovného miesta, ale konkrétnej osoby, ku ktorej boli prechovávané city a ktorej zvyky sme poznali. Robí to ale len strašne náznakovo a načrtne postupne toľko motívov, že s pribúdajúcou stopážou sa dej neobjasňuje, ale skôr zahmlieva počtom možných vyústení. No istú sugestívnosť to, ako každý jeho film, podľa mňa má. A tiež ďalšie znaky režisérovho rukopisu, ktoré však vnímam väčšinou negatívne, ako úmyselne strojený verbálny prejav postáv, ale iné výrazové prostriedky naopak impulzívne - fyzické násilie. (16.02.2016)

Filmy Yorgosa Lanthimosa si treba pozrieť zrejme dvakrát, aby si človek dokázal utriediť myšlienky. Prvé pozretie totiž prináša skôr iba pocity. Pocit z toho, že všetci žijeme vo svete, založenom na pretvárke. Dá sa ale žiť inak? Pocit z toho, že Lanthimos má úplne jasno v tom, čo chce povedať ako to chce povedať. Hovorí to ale spôsobom nie jednoducho stráviteľným a mnohým sa môže zdať, že si robí z divákov iba srandu. Postavy sa samozrejme chovajú neprirodzene v porovnaní s našou realitou a ako raz povedal Lynch na takúto výčitku smerom k svojim filmom: "Práve o to ide". Takže konečný verdikt až po tom druhom pozretí... (21.01.2016)

Řecká kinematografie je většinou "divná", ale Alpy ještě posunuly laťku. Začátek se snažíte pochopit, abyste postupně ztratili zájem o cokoliv. Pokud by "společnost" scházející se v basketbalové hale byla jasněji definována, představena nebo alespoň nějak ohraničena, mohlo se to divno nějak obhájit. Takhle ale hlavní postava začne osáhavat svého letitého otce, a vy vůbec netušíte, co to má být? To jako v tu chvíli někoho hraje? Jeb ho kuželkou! Nelíbilo jako už dlouho nic. (23.06.2020)

Každý se dá nahradit nebo alespoň zahrát. Tedy pokud je prokazatelně mrtvý (a není něčím unikátním, viz např. jedním z vrcholků Alp). Lanthimos si hraje s herectvím (loutkoherectvím), identitou, černým humorem, tragikou všednosti a nepředvídatelné dělá nepředvídatelnějším. Absurditu běžných událostí / rozhovorů dohání stejně jako mezní a tragické události až do krajnosti a minimálně nabízí otázku do jaké míry jsme schopni rozpoznat vážné od povrchního, zbytné od nezbytného a filmovou realitu od mystifikace. Hra na city... │70% (17.05.2015)

Špičák mi připadal příliš hanekeovský, ale Alpy už jsou naprosto svébytným a nezaměnitelným dílem. Jo, není to příjemný film, ale ten chlad a zlo, které z něj čiší jsou tak sugestivní, že se tomu nedá po čase nepodlehnout. Navíc tak brutálně černý humor jsem snad ještě nikde neviděl. Není to humor absurdní, groteskní ani surreálný - prostě jenom černý a suchý jako uhel. Lanthimos tady má opět tolik úžasných a originálních (ale rozhodně ne "hezkých", spíše těžce psychopatologických) nápadů, že by jinému režisérovi vystačily na pět filmů a jsem opravdu zvědavý na jeho další snímek, protože s takovým množstvím originality na jeden film se milý Giorgos musí brzo umělecky vyčerpat :). Ale budu jenom rád, když mě vyvede z omylu. No a abych nechválil jenom režiséra, herečka Aggeliki Papoulia je fantastická. "It feels like paradise."- "Heaven." (11.09.2013)