7 dní v Havaně

Sedm dní a sedm příběhů ze slunné Havany v podání sedmi režisérů zní jako velmi odvážný nápad s nejasným výsledkem, což se bohužel také v konečném zúčtování projevilo. Tento povídkový cyklus není špatný, poklidná atmosféra “fidelovské“ Kuby z něho jenom čiší, navíc dává divákovy možnost nahlédnout do každodenních životů normálních obyvatel tohoto krásného karibského ostrova, to vše v doprovodu líbivého autentického soundtracku. Po vyjmenování silných stránek, nutno přistoupit k záporům, jelikož se zákonitě projevila rozdílnost kvality jednotlivých režisérů a zatímco některé příběhy hltáte s otevřenými ústy, u druhých se šíleně nudíte, což ovšem bude dosti o vkusu jednotlivých diváků. Mně nejvíce zaujali první čtyři příběhy a zbylé jsem téměř protrpěl. Nutno vyzdvihnout zejména příběh Belnicia Del Tora, ale také Pablo Trapera, ve kterém skvělý výkon věčně narvaného režiséra předvádí sám velký Emir Kusturica, z jehož výkonu lze usoudit, že to asi ani moc hrát nemusel. Moje hodnocení 60%. (22.02.2014)

O čem tohle jako mělo být? I přestože je to povídkový film od různých režisérů, ještě neznamená, že musí být naprosto nesmyslný a o ničem. První příběh? Americký mladoch, trochu debil, si chce užít s nějakou kubánskou slečnou a užít si noční Habanu. Druhý příběh? Ztrozkotaný režisér je v kuse v lihu, jde si převzít nějakou bezvýznamnou cenu a oči mu otevře jamik. Třetí? Borka udělá velkou chybu, protože zahodí jedinečnou příležitost kvůli nefungujícímu vztahu, jen aby neměla černé svědomí. Čtvrtý? Nemám ani páru, co tenhle měl znamenat. Nějaký starý zmatený chlápek chodí po Havaně a čučí, spíš hypnotizuje, co se děje kolem. Pátý příběh snad taky vysvětlení nemá. Prostě rodiče se rozhodnou, že dcera musí podstoupit jakýsi rituál, kde ji vysleče a omyje vodou nějaký šaman bo co kvůli tomu, že něco měla s holkou. Šestý je o ženské, co se snaží zajistit rodinu a tak dře jak mezek ve dvou pracích a mezitím její chlap chlastá a dcera zdrhne na voru do Ameriky (a jestli na sebe měly příběhy navazovat aspoň trochu, tak to byla ta blbka, co odmítla jet do Madridu a mít kariéru, jen aby zůstala se svým borcem, a tady s ním uteče na voru do Ameriky.. fakt výhra děvče). No a sedmý příběh? Ten byl o babě, co jí úplně jeblo v hlavě, svolala celý barák, aby zbourali zeď, postavili uprostřed pokoje fontánu, ušili ji k tomu žluté šaty, vymalovali pokoj a přitom nehne ani prstem a jen buzeruje ostatní. Takže docela jsem se na to těšila, vypadalo to dost zajímavě, ale byla to s prominutím sračka o ničem /nebo o hovně?/. (05.08.2013)

Značně nevyrovnaná sbírka sedmi povídek je hodně rozporuplná. Začátek je velmi příjemný a svěží a první tři povídky jsou skutečně poměrně dobré. Kusturica si roli užívá, je tu i nějaký ten humor, zrežírované je to slušně a nechybí ani parádní latinskoamerická hudba, která vlije krev do žil. Pak to ale dost upadne a dostaví se povídky prazvláštní, bez hlubšího smyslu a pointy. Příběhy zkrátka jen naznačí zajímavé téma, ale nijak negradují, prostě skončí. Filmařsky možná nejlepší mi přišel Pátek Gaspara Noého, který má skvělou atmosféru a minimalisticky pracuje s napětím a beze slov dokáže obsáhnout úplně vše. Jeho celkový smysl mi ale bohužel unikl a se zbytkem filmu ostře kontrastuje - zatímco zbývajících šest povídek je víceméně veselých, tahle je temná a depresivní. Divácky nejpřívětivější je rozhodně závěrečný kousek, který přesně plní účel toho, co bych čekal od filmu o Kubě - bláznivý, potrhlý, směšný, ale zároveň energický. To tu bohužel chybí. Když to zhodnotím a tak nějak zprůměruju, vyjde mi ryzí průměr a tři hvězdy. 50% (15.08.2012)

Je to zajímavý povídkový soubor. Hravý a úsměvný. Některé pasáže jsou zábavné, jiné přinejmenším zaujmou divákovu pozornost. Samozřejmě sedm tvůrců znamená sedm rozdílných stylů práce. Některé sednou více, jiné méně. Sedm pohledů na život v bývalém karibském ráji. Z jistého pohledu je to ráj stále přetrvávající. Navíc kde jinde se dá jezdit ve starých majestátních autech americké výroby? A kde se dá bydlet v zašlé perle koloniálního Španělska? Dobré až nadprůměrné příběhy jsou La Fuente - Neděle od Laurenta Canteta a Dulce amargo - Sobota od Juana Carlose Tabía. Skutečnému životu se přibližují nejvíce. I když se satirickým nadhledem až bizarních situací. Ale jaké jiné situace mají nabízet příběhy ze španělsky mluvících zemí? Ale každá překážka se dá překonat, či obejít. A z výsledku je nutné se radovat. Diary of a Beginner - Čtvrtek od Elia Suleimana upoutá svým provedením a poskládáním obrazů. La tentación de Cecilia - Středa od Julia Medema je baladou lásky. Co také jiného by mohl Medem nabídnout, když je v tom nejsilnější. Jam Session - Úterý od Pablo Trapero pobaví svým Kusturicou. A pak je tu ještě El Yuma - Pondělí od Benicia Del Tora a Ritual - Pátek od Gaspara Noého. Nadhled, odlehčení satirou a sarkasmem, příjemné. (09.12.2014)

Hrozne slabé!! Tie jednotlivé segmenty boli naozaj oničom. S výnimkou asi jedného ma neoslovil žiadny. No sem tam vo filme zaznela nádherná kubánska hudba, ktorá ma nútila vrtieť sa na mieste =D Ak to malo povedať niečo a Kube ako takej, jej spoločnosti a hodnotách, tak takmer všetci režiséri šľapli vedľa. (23.03.2014)