Až vyjde měsíc

Od tohohle Andersona toho zatím moc nakoukáno nemám (lépe řečeno jsem od něj zatím viděl jen animák Fantanstic Mr. Fox) ale po tomhle filmu si ho definitivně píšu na můj "to see" list. Moonrise Kingdom je fajn film. Můžete vůbec nemít rádi film, kde Edward Norton hraje tak trochu podivného skautského vedoucího, Bruce Willis tak trochu měkkého šerifa a který hned ze začátku odkáže i na samotný Shawshank? Navíc, Kara Hayward je neskutečně talentovaná mladá slečna, která má před sebou (alespoň doufám) hodně bohatou hereckou kariéru. Tady není o čem, je to tak krásně zvláštní film, že ho musíte buď milovat, nebo nenávidět. A já se řadím k té první skupině diváků. 100 %. (04.11.2012)

Sam a Suzy přichází s pověstí majstrštyku, ale mě přesvědčují o tom, co jsem tušil už dávno. Když Anderson vypráví o vztazích v rodině, jsem podstatně spokojenější než když v příbězích z dospívání naplno spoléhá na nostalgii. Proto se u Rodinky, Života pod vodou nebo podceňovaného Darjeelingu nepřestávám usmívat a naopak u Měsíce, který si náladově párkrát podává ruku s Rushmorem, mi pár věcí vadí. Všechna obvyklá nesmělost a neuchopitelnost je pro mě najednou příliš chtěná a dialogy vždy o malý kousek přepálené, aby se Wesovy typické nálady daly snadněji rozeznat. Páprda Willis, puntičkář Norton i věčně vážná Kara Hayward sice fungují perfektně, ale ani oni mě nepřesvědčili o tom, že bych se na tenhle road trip vydal znovu. (16.10.2012)

Z počátku jsem se nějak nemohl chytit, ale nakonec se háček zasekl a zůstal vězet stejně, jako živé náušnice v uších Suzy. Prosté a krásné. Vizuálně vybroušené a doplněné chytlavou hudbou. Více drama, než komedie, spíše taková hořká, co občas zvedne koutky úst nahoru, ale jakmile udeří sociálka, koutky padají dolů. Pastelové barvy, úchvatná příroda, bezchybné kompozice obrazu a dvojice, která prchá před světem, co jí nerozumí. No a pak láska. Taková ta dětská, upřímná, kdy se nejen vezmete, ale už máte v hlavě naplánované i děti a společné bydlení. V jednoduchosti je krása, i když ti dva to rozhodně jednoduché nemají. Bavilo mě to, až se sám sobě divím. (07.06.2020)

Bezprostředně se mne to dotklo spíš v hlavě, než v srdci. Uvidím, co si budu myslet, až se mi to rozleží. Ale co si budeme povídat, film, který se zastává dětí, co jsou divné, to přece nemůžu odsoudit. - Po opakované projekci dodávám, že jsem si uvědomila, že tohle je snad zatím jediný film, kde nejenže toleruji Edwarda Nortona, ale dokonce ho miluji! (18.01.2013)

Na ideové rovině v podstatě hraná verze Fantastického pana Lišáka, pouze s větším zájmem o nedospělého hrdinu, který je ale u Andersona roven hrdinům dospělým (což pěkně ukazuje parťácky vztah kapitána Sharpa a Sama). Svou nechuť opustit krajinu dětství, vzdát se divočiny a vlastní přirozenosti ve prospěch civilizace, tentokrát král filmové indie říše vyjadřuje s velkým nádechem nostalgie (která se trochu bije s několika nečekaně dospělými scénami první mládežnické lásky). Ustoupit před ní občas musí i jeho nenapodobitelná hravost. Banálnost některých dějových zvratů a charakterových proměn, zaviněná nadbytkem postav a snahou každou z nich po zásluze odměnit, kontrastuje s neskutečnou vypiplaností každého záběru. Vtipy nekřičí, aby upoutaly naši pozornost a napoprvé snad ani není možné je všechny pochytit, resp. najít v mizanscéně. Právě s ní Anderson dokáže pracovat s podobnou nápaditostí a smyslem pro poezii prostoru jako třeba Jacques Tati. Na rozdíl od něj ale pracuje s menšími plochami (příbytek Bishopových vytváří díky „rozkouskování“ na jednotlivé místnosti dojem domečku pro panenky) a také rozsáhlejší exteriérové prostory panorámuje tak, že působí velmi ploše (asi jako side-scrooling videohry). Obdiv, s jakým puntičkářstvím a nápaditostí je film udělán (tedy ne vymyšlen) protentokrát převážil nad okouzlením, ale i tak jde o ohromný posun, neboť před pár lety jsem Andersona řadil mezi režiséry, s kterým na dálku nikdy kamarádi nebudeme. 85% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, sinp (19.07.2012)