Mistr

Nemohu po pravdě říci, že jsem rozmuněl všemu co film nabízel - nejsem scientolog. Možná tomu ani rozumnět nešlo, každopádně i tak jsem si jej užil. Proč? Bylo to zejména naprosto skvělým herectvím Phoenixe a Hoffmana a také dokonale ztvárněnými padesátými léty. Hlavně Phoenix ve filmu předváděl neuvěřitelné věci a asi nejvíc mne dostala při nemrkacím výslechu ta jeho v jednom záběru najednou na čele vystouplá žíla z rozčilení... Jako zkuste si jen tak na čele nechat vylézt žílu velikosti dešťovky... Hoffman byl také klasa ale to on byl vždycky. Jeho odchodem film přišel o druhého Hopkinse a klidně se říznu do prstu abych to podepsal... Začátek byl skvělý a já si myslel, že film bude o vyhořelém námořníkovi, kterému najednou skončila válka v Pacifiku a on neví co se životem. Umí zabíjet, léta se snažil přežít a při tom chlastat vše co se dalo včetně všelijakých tekutin k požívání nevhodných co jen torpédoborec nabízel... A najednou nic. Armáda už ho nepotřebuje jako statisíce dalších mladých kluků traumatizovaných zážitky z bojů. Mohou si prý jít farmařit, zřídit si železářství, obchůdek... A tak se hlavní hrdina plácá od štace ke štaci co to dá a chlastá. A do toho vstupuje podivný vědec Lancaster Dodd... Prý ho zachrání, když bude chtít a přidá se... Ačkoliv jméno je smyšlené, postava byla napsána podle zakladatele scientologii L. Ron Hubbarda. Uvidíme zde i některé metody scientologů jak odstraňovat traumatické zážitky tzv. auditováním což bylo ponoření sebe sa do svých vzpomínek na pokraji hypnózy. Stopáž byla ale opravdu dlouhá, možná až moc. Ale byť mne film tématem zcela neoslovil, vydržel jsem u něj celou dobu a proto dávám za 4 sklínky kapaliny z torpéda. * * * * (28.10.2018)

[Kinematografický] [výlet] [do] [fantasmagorického] [království] [lability] - uf. Oprávněně jeden z "nejdivnějších" filmů roku. Vyplivlo mě to na konci poměrně dost rozčarovaného a jedinou útěchou mi nyní po projekci je, že jsem to myslím pochopil, pokud ovšem bylo co. Sonda, tečka. (23.01.2013)

Tak já nevím. Když přišel trailer, tak jsem byl bytostně přesvědčen o tom, že Mistr je filmem pro mne. Phoenix s Hoffmanem to mne musí rozválcovat na kaši a Anderson vytvoří další rezonující veledílo. Pak přišla první hodnocení a já křičel, že jsou všichni lháři a nepochopové. A takhle jsem křičel ještě do poloviny filmu. První křížový dialog na lodi mi dal ve všem za pravdu a já si užíval to své vysněné veledílo. A od počátku jsem tušil, že tohle povede příběhově odnikud nikam a moc mi to nevadilo, vždyť proč by ne? Jenže pak se odnikud nikam stalo skutečností a já se v tom trochu utopil. Byl jsem naštván sám na sebe, snažil jsem se ponořit hloubš, ale nic. Počáteční nadšení prostě vyšumělo. Tudíž teď smutně klikám na tři hvězdy, ačkoliv je to v desítkový soustavě třeba 7/10ti a modlím se za to, aby se stejně jako s každým Andersonovým filmem dojem s každým uplynulým dnem zlepšoval. (24.02.2013)

Pro mě asi nejnáročnější Andersonův film, určitě se na to musím někdy podívat znovu, abych plně pochopila veškerou tu psychologii postav. Závěrečná pointa mě dostala zvláštním způsobem, po konci filmu jsem měla velmi nepříjemný pocit. Co jsem si nadmíru užívala, byla ta odzbrojující mistrovská filmařina, taková scéna výslechu na lodi je něco geniálního. Joaquin Phoenix je fenomenální, on nehrál, on se stal postavou, škoda, že letos proti němu na Oscarech stojí Daniel Day-Lewis, já bych upřímně více přála Oscara právě Joaquinovi, Philip Seymour Hoffman za ním příliš nezaostává. Velmi dobrý a hlavně zase trochu jiný filmový zážitek, ostatně jako každý Andersonův film. (06.02.2013)

S filmem Mistr se to má jako s ostatními filmy Paula Thomase Andersona. Všechny jeho filmy stojí na zajímavé zápletce a ve všech jsou postavy, které musí být lahůdkou pro obsazené herce. Nerad opakuji kometnáře ostatních, ale zde si to neodpustím: Hoffman i Phoenix jsou fakt fenomenální. Je to ten typ živelného herectví, kdy divák opravdu vidí totální metamorfózu do předváděné postavy. Jednotlivé dialogové scény jsou díky tomu doslova strhující, v tomto smyslu nemá Mistr slabších míst. Potěší i krásné švenky či souznění s hudbou. Pak ale tato synfonie profesionality a umění skončí a zbyde tak trochu pocit zklamání z nenaplněného očekávání. Pocit, že film tak nějak neskončil, že jeho závěr vyšumněl do ztracena, aniž by se vlasntě něco stalo, nebo že v něm prostě chybí ještě jedna klíčová scéna, která by zpětně dala celému filmu hluší smysl. Nejinak na mě zapůsobily i Hříšné noci, či Až na krev. Nevím, jestli je to tvůrčí záměr, vylíčit sled zajímavých událostí, bez výraznějšího dramatického rámce, (je to tak blíže reálnému životu), ale ten pocit neuzavřenosti, je po tak skvělém a vyjímečném filmovém zážitku mírným zklamáním. (25.04.2013)