Generation P

Vynikající správně ztřeštěný film, podle neméně dobře zpracované knihy. Tohle jsou ta zákoutí ruské kultury, která západnímu světu chybí, aby se nenechali strhnout jednoznačnou vlnou čiré nenávisti vůči nim. Reklama se tolik neliší od propagandy a reklama formuje každého z nás. To proto se dnes lidé tolik ohání otázkami o svobodném myšlení, protože si uvědomujeme, že naše jednaní z větší míry vůbec nepramení z nás. Vláda, pokud bude chtít, může vlastně celkem snadno ovládat naše choutky. Já během čtení knihy onlajn uviděl po přečtení každé stránky nové reklamy, automaticky si zavádím youtube premium a během koukání na film jsem se zaměřil na plechovku svého Birella a uvědomil jsem si, že vlastně nejspíše piji tekutiny z plechovek právě proto, že mně její otevření a následné zmačkání asociuje nějaké potěšení ze světa reklam. Ono v politice dobrý slogan udělá polovinu práce, stejně tak jako slovo denacifikace alternovala chování miliónů lidí a udělala z Ukrajinců vlastně to, co udělal Hitler se Židami za WWII. Poklona smekám - jsem generace pizděc také. (27.05.2022)

Příliš jsem od filmové podoby Pelevinova románu (vyšel před lety i v češtině) nečekala, o to více jsem byla velmi příjemně překvapená. Sžíravě sarkastický snímek je na základě románu přesně vázán na situaci v období totálního jelcinovského rozkladu, avšak díky tomu, že se zatím Rusko během putinovské éry posunulo jinam, získali autoři nejenom prospěšný nadhled (vidí z dálky, vidí lépe), ale dokonce se jim podařilo dotáhnout vývojové tendence, které jsou u Pelevina - logicky vzhledem k historickému omezení - pouze naznačeny. Takže jsme svědky mj. reklamní masmediální "výroby" nového "lidového" politika, v němž není těžké rozeznat právě Putina. Ostatně, zakázková výroba vhodného politického ksichtu není nic nového ani u nás, že ano. Film je neobyčejně pronikavým obrazem společenského chaosu a rozkladu jelcinovského Ruska (včetně scény, kdy dá prezident rozstřílet parlament!), hlavně je však sondou do obludné hry o moc, v níž sice ti, kteří určují uchazeče o trůn, nejsou známi (a je životu nebezpečné je znát), nicméně všechny reklamní a PR agentury pro ně makají, až se od TV obrazovek a billboardů kouří. V tomto smyslu film připomíná americkou sondu do zákulisí moci - Vrtěti psem. V Rusku se však vede válka o moc na vlastním území, což platí i pro Čečnu. Generation P čili Generace Pepsi je výjimečně inteligentním a zároveň neobyčejně (trpce a mrazivě!!!) zábavným dílem, pokud se samozřejmě divák alespoň trochu orientuje v ruských poměrech posledních dvaceti let. Co však pochopí každý, je současná obludná propojenost reklamy a politiky. Od perverzního cynismu reklamních sloganů a šotů lze hladce přejít k masmediální výrobě jakéhokoli politika, hlavně když je to skvěle zaplaceno. A kdo že to platí? Na to se neradno ptát. Ani v Rusku, ani u nás, ani kdekoli jinde. Generation P by měl každý občan povinně vidět vždy před parlamentními volbami. Sice mu to hovno pomůže, avšak alespoň už nebude moci alibisticky lkát, že byl "zase oklamán". Všimněte si, že právě nyní se opět chystá další reklamní volební kampaň a vhodný ksicht, tentokrát to vypadá na ksichtici, už je podle všeho vybrán a zaplacen. (01.06.2011)

Režisér videoklipů Victor Ginzburg natočil svůj celovečerní videoklip. Vytvořil filmovou ilustraci věrnou knižní předloze, s atraktivními ale bezobsažnými obrazy. Režisérova invence se projevuje v krátkých fragmentech, které stejně jako videoklip udrží pozornost jen po dobu několik sekund. Navzdory inteligentní předloze velmi povrchní snímek. (05.07.2011)

Dokud začátek vypadal jako jistá obdoba ruských Básníků, rozčarovaných novou dobou a nucených se přizpůsobit, docela mne film bavil - ano, nelze přehlédnout všechny ty odkazy, skutečnost, že politika je jen kulisou v televizi na pozadí, protože realita je jiná apod. Jenže pak se objeví zcela nečekaně Babylón, halucinogenní látky, a najednou je z toho vlastně obyčejný příběh o vzestupu a pádu reklamního textaře, jen tak nějak okořeněný trochou mystična a halucinací. Slušná kamera i herci, ale přišlo mi v určité fázi, že film nejenom že klouže po povrchu (podobně jako když u nás mapují současnost čeští filmaři s Hřebejkem v čele), ale dokonce zbytečně některé věci přehání (taky jsem v reklamce dělal, a zas ne všichni jsou tam magoři). Atmosféru má film dobrou, ale prostě na tu dlouhou stopáž neudržel mou pozornost a zájem. (11.11.2016)

Samozřejmě - není to ten nejlepší film. Ani nevím proč se mi tak líbí. Asi proto, že zachycuje devadesátky, dobu, která se už nikdy nebude opakovat a která byla jako "klondike", zlatá horečka. Představuju si, že právě takhle by mohl někdo adaptovat Sestru od Topola. Líbí se mi ten mix nadsázky, reklamkářského samožerství a mezopotámské mytologie. Plus krásná ukázka ruské mentality. "Byl jsi někdy na západě? Ne? To je dobře, protože tam nás ani nepovažují za lidi. Jsme pro ně jen hovna a zvířata". (30.07.2014)