Deset důvodů, proč tě nenávidím

Deset důvodů, proč tě nenávidím je příjemná a překvapivě inteligentní teenage záležitost. Ty dva ňoumové v hlavních rolích mi ale na začátku strašně lezli na nervy a rozhovor sestřiček na konci mi vůbec nesedl, ale Ledger byl v roli zamilovaného drsňáka výbornej a snímek hodně zvedá. Jen je škoda, že u některých scén je dopředu jasné přesně co a jak se odehraje. (04.01.2009)

Docela průměrná teen romantická komedie s dvěma sympatickými představiteli v hlavních rolích (H. Ledger + J. Stiles). Humor patří vzhledem ke svému žánru k tomu trochu inteligentnějšímu, jenže je ho ukrutně málo. American Pie (1-3) je sice výrazně nechutnější, ale nalejme si čistého, pobavíte se u něj mnohem více. Charaktery všech postav jsou příliš černobílé, škatulkované, vykonstruované, umělé a příběh (~scénář) stupidní a předvídatelný, proto zůstávám pouze u lepších 2 hvězd... 5/10 (26.05.2008)

Ačkoliv jsem tak trochu alergický na všemožné romantické komedie, hodnotím tenhle nápaditý teenagerovský úlet vcelku pozitivně. Výrazně k tomu přispívá i sympatické herecké osazenstvo a milý humor. Všechny podmínky pro nenáročnou a zábavnou oddychovku na delší podzimní večer tak byly splněny. "Seš blbá? Zejtra mám dělat reklamu na nosní sprej..." (13.10.2007)

Stravitelná a příjemná americká komedie pro náctileté, ve které se objeví mnoho tehdy ještě mladých tváří. Zkrocení zlé ženy je solidní předloha a Američani si příběh této klasické hry přetvořili k obrazu svému a myslím, že výsledek je celkem ucházející. Nejkurióznějšími postavami byli pro mě kupodivu Larry Miller a Allison Janney. Zkrátka film, který se hodí zejména na zaplácnutí volné chvíle nebo k odreagování, protože u něho člověk nemusí tolik přemýšlet. (06.06.2012)

Napoprvé, po zvláštní směsici melancholie, nostalgie a optimismu jen pár hodin po vlastním maturitním plese, bylo Deset důvodů mým malým pokladem, u kterého jsem nechtěl vidět chyby, užíval jsem si strhující romantiku, svěží scénář i režii, Ledgerovo charizma a nádhernou sesterskou dvojici. Jenže napodruhé vše působí jako parodie na sebe sama. Scény, které dříve nechávaly pozitivní vzpomínky, jsou najednou jenom sterilní a nevtipnou parafrází na Shakespeara a i když písnička na stadionu pořád funguje a scéna s kytarou je pro mě pořád ještě úžasný emoční vrchol, je mi trochu smutno, že už se nedokážu nechat strhnout středoškolskou naivitou. Některé filmy by měly být viděny jen jednou. (25.03.2006)