Lásky jedné plavovlásky

Pro mě osobně nejlepší Formanův příspěvek české kinematografii se spoustou nezapomenutelných a kouzelných scén. Režisérův charakteristický nadhled na vystižení české morálky dostává hrdiny do humorně nepříjemných až trapných scén (stejně jako ve filmech Konkurs, Černý Petr a Hoří, má panenko). Tento snímek je pro mě osobitý hlavně svojí atmosférou a komponováním jednotlivých scén. Na nic si nehraje, což mu dodává i jistou lehkost. Příjemné, milé, krásné. (08.11.2003)

Ne ne ne, to není film pro mě. Když odmyslíme natahovací bezživotné scény, film zdaleka nemá ani hodinu. Dokoukal jsem to jen kvůli jménu režiséra (který se ale bude muset nejen kvůli tomuto snímku bohužel v nejbližší době pakovat z mé TOPky - je mi líto, Miloši), ale nakonec jsem nelitoval, neboť Šebánek film zachránil a zařídil mu usmolené 3*. (29.09.2009)

Bezvýchodný humus života v socialismu ve Formanově "coming of age" podání. Pojetí snímku je natolik neutěšené, že mi z příběhu bylo vlastně pouze smutno a v mých očích se jednalo o solidně depresivní záležitost. Nemění to ovšem nic na tom, že jsem se dobrou polovinu filmu spíš nudil a z Formanovo československého období mi tak Lásky vycházejí jako asi to nejslabší dílo. 5/10 (09.10.2017)

Ta holka byla tak roztomile blbá, že jí nešlo jinak než jí přát to nejhezčí, tedy pro ní, ne pro nás. Protože to co je hezké pro nás, zřejmě není hezké pro ní. A ona to tak trošku celou dobu nechápala. TO se mi ale na tom všem hrozně líbilo. Ta napsaná postava. Kdy si člověk uvědomí, že každý je originální, a dokáže uvažovat a přemýšlet vždy podle sebe. Což je samozřejmě občas neštěstí pro druhé. No a když k tomu připočtu legendu lidového českého humoru, Josefa Šebánka, tak se musím parádně bavit. V tomto případě na plný počet, protože je film ve skutečnosti neskutečně lidský, obyčejný a přitom tak originální. (23.12.2009)

Lásky jedné plavovlásky jsou pro mne klasickým zástupcem filmu o radostech a především i strastech mladé generace žijící v socialistickém zřízení. Události, se kterými jsou zde mladí hrdinové konfrontováni, většinou vyústí v trapné situace a právě ta trapnost je jedním s dalších prvků toliko společných pro filmy české nové vlny. Nedospělé postavy vedou stejně nedospělé dialogy, které sklouzávají právě až k té trapnosti. Hlavní hrdinky Anduly, které mysl zatemnila první velká láska, mi bylo na jednu stranu pro její dětskou naivitu a hloupost líto, zároveň jsem se jí ale musel ze stejných důvodů i smát. Přece jen jsme si tímto obdobím dospívání prošli všichni, díky čemuž nám jsou strasti hlavních hrdinů tak povědomé a možná právě proto měl ten můj smích výrazně hořkou pachuť. Nebál bych se Lásky jedné plavovlásky označit za jakousi teenagerskou komedii 60. let. Jen je tato komedie znatelně lidštější a inteligentnější než to, na co jsem zvyklí dnes. 100% (08.06.2009)