Neviditelná

Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF (08.07.2011)

U tohoto filmu bych nejprve upozornil slabší povahy ať se na to snad ani nekoukají, jelikož emocionální hloubka filmu dosahuje takových výšin, že lidé o promítání na MFFKV i omdleli. Již název dokonale vystihuje celou pointu filmu, kdy o hlavní hrdinku nejeví nikdo zájem až do chvíle kdy si jí vybere známý režisér do své divadelní hry. Herecky je to zahrané opravdu vydařeně a s hlavní hrdinkou soucítíte opravdu celé dvě hodiny... 100%. (14.07.2011)

„Proč jste mě přijali?!“ - „Tak se podívej, jak teď sedíš. Na to se nemůžu dívat! Přijali jsme tě, protože jsme si mysleli, že tam něco je. Že tam musí ještě něco jiskřit. Ale tady nejiskří vůbec nic.“ Ale aby nakonec toho jiskření nebylo na jednu křehkou duši až příliš…V hlavní roli Dánka se strhanou matkou, postiženou sestrou, ale hlavně trémou, komplexy, zranitelností, nejistotou a s ní souvisejícím do země zadupaným sebevědomím. Zkrátka (N)neviditelná. Ale co když si jí přesto někdo všimne? Jde o emocionálně místy docela náročnou podívanou, u které se divák musí chtít naladit na hlavní hrdinku, vcítit se do ní, pokus se ji pochopit a spolu s ní prožívat všechny její vzestupy a pády. A mě to bavilo. Hlavní zásluhu na tom má výborná Stine Fischer Christensen, která mi přišla typově i výrazově naprosto přesná. Líbil se mi i vývoj její postavy a také to prozření. Trochu méně mě už bavila ta teatrálnost a přehnanost divadelního prostředí, která samozřejmě byla účelová, ale asi nikdy mě nebude bavit se ni ve filmech dívat. Za mě slušné 4*. (14.02.2021)

*Das Filmfest,Prague 2012* Veľmi by som chcela vidieť celú tú "geniálnu" hru zvrátených psychopatov. Hlavná herečka nevládze niesť film na svojich nahých ramenách, aj keď sa snaží, pretože jej nič iné neostáva. Obdivujem rýchly návrat do života po tom,ako si na neho siahne. Či je ten návrat vydarený, fakt neviem. Silné emócie mi však priniesli scény z rodinného prostredia medzi Josephine a jej sestrou,či matkou. Výkrik do tmy, ktorý aj tak ostal nepovšimnutý, zahladený, neviditeľný. (22.10.2012)

Strasne lituji faktu, ze jsem videl film ve slovenskem zneni (tedy nic proti Slovakum, ale dabingu jako takovemu), ktery mi nedovoli objektivne zhodnotit herecke vykony. I tak si me film uplne nedokazal ziskat a kdyz vezmu v potaz, jak moc jsem se na Neviditelnou tesil, zustal jsem na konci zklamany. Nechalo me to chladnym. (01.02.2015)