Neviditelná

Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF (08.07.2011)

Prostredie divadla si ma získalo - režisér, ktorý je schopný pre svoju hru ničiť duše hercov, herci, ktorí sú ochotní nechať svoje duše zatiahnuť až do samotného pekla len preto, aby zo seba na javisku vydali maximum. Táto stránka filmu bola fantastická. No uveriteľnosť samotnej postavy "Neviditeľnej" v priebehu filmu kolísala a koniec bol pre mňa sklamaním. Námet považujem za skvelý, aby sa však z neho stal skvelý film, bolo by sa s tým treba ešte trochu pohrať. (22.10.2012)

Parádní film o divadle, které představuje svět a o světě, který představuje divadlo. Jak hrát něco co nejsem, když nevím kdo jsem a jak ze sebe dostat vztek, když nechci být na nikoho naštvaný? Vynikající herecké výkony, lidské zpracování, spád a napětí řadí tenhle snímek pro mě k nejlepším filmům na MFFKV. Proti cirkusové Černé Labuti je tohle citlivé pohlazení na duši. (06.07.2011)

,,TO MÁM DĚLAT VŠECHNO, CO DĚLÁ CAMILLA?“... /// Německý prkna, co znamenaj svět. Hra o nadržený Camille je rolí postavenou na ,,bolesti těla a duše“ a pro Fine je zároveň terapií… Dramatický drama o složitosti života, ve kterým najdete to, co chybělo baleťačce Nině, ale pochopitelně tam zase nenajdete to, co vás na ,,NÍ“ zaujalo. Ty dvě holky jsou si podobný, ale přitom jiný. Stejně jako filmy. Každopádně – dost dobrej festivalovej zážitek, u kterýho bych vyzvedl hlavně filmově vystavěnou poslední čtvrtinu. Jo, film pro intelektuály. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Krájí se to jako Gouda – co je to? 2.) Nechápu rozdíl mezi divadlem a normálním životem. 3.) Thx za titule ,,a.lala“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (24.08.2013)

V úvodu bych chtěla sdělit, že nejsem zrovna divadelní fanda. Většina představení na kterých jsem v životě byla mi přišla jako jednoúčelná snobská povrchní a navíc nemastná/ neslaná záležitost. Chápu, že na pódiu, které má okolo 20m se nedá věrohodně napodobit nic a že v tom divák musí hledat další souvislosti, ale jednoduše to není zrovna můj šálek čaje...Pokud máte rádi divadlo, onu umělecky tvořivou atmosféru při které se tváříte jako postava- úplně odlišná od vás (i když vám diváci ani pořádně nevidí do obličeje) pak je tohle film pro vás. Složitost ztvárnění hlavní postavy Fine je nepopiratelná, myslím, že to nejsem schopná plně ocenit, ale stejně musím říct, že Stine Fischer Christensen byla fenomenální. Tím to pro mě ale asi taky skončilo. Jinak byl snímek podivný zabřednutím do hranice mezi uměleckým světem uvnitř divadla a světem tam venku, kde člověk nemusí hrát, ale musí řešit problémy a komplikace všedního života. Příběh byl perfektně divadelně prkenný a jeho uvěřitelnost klouzala na hranici frašky, ale zase nemůžu popřít, že se objevilo i pár emotivních a povedených scén... Chápu, že pro někoho je to skvělé dílo, bohužel šlo ale lehce mimo mě. (31.10.2013)