Vzpoura

Asi se nestává často, abych u filmu trvajícího výrazně přes 2 hodiny ani v chvíli nereptal nad dlouhou stopáží. S ročním odstupem jsem se podíval znovu na film, který na mě zapůsobil, ale zároveň jsem k němu nezanechal žádný komentář a dodatečně přidávám i zbývající pátou hvězdičku. Vzpoura je při tom filmem, ve kterém se navzdory zdánlivě akčnímu námětu často více mluví a vyjednává, než koná přímo v akci, ale samotná atmosféra spolu s rozehranou zápletkou v daném prostředí mi i tak nejednou přinášela strhující zážitek a místy až dokumentárně zachycované dění je zároveň naplněno myšlenkově silnými podněty. Na jedném pólu událostí politická rozmluva několika lidí, rozhodujících o následném průběhu akce z dálky za pohodlným stolem, na druhém vojáci v čele s kapinátem tváří v tvář nebezpečí života, věznitelům i rukojmím v ohrožení. Projevená statečnost armády v doprovodu ideálů vedoucího kapitána a zároveň v konfrontaci s jinými ideály povstalých domorodců naráží na machinace vysoké politiky a výsledkem je ještě před nezastavitelnou brutální akcí napínavý střet hodnot a postojů... Politický thriller zasazený z valné části do exotické džungle mě od začátku pohltil, i bez prvoplánového podbízení se směrem k divákovi na mě dokázal pravidelně (už od úvodní cesty letadlem) působit jistou emoční tíhou a plně zaujmout jak v té politické rovině, tak v rovině spíše osobního příběhu hlavní postavy kapitána Legorjuse. Už jenom to nasnímání akčních scén v realisticky dlouhých záběrech přináší v posledních 20ti minutách samostatný zážitek, ale naštěstí ten film zdaleka nestojí jen na vyvrcholení. Mathieu Kassovitz je vážně borec, když takový snímek vedle znamenité režie zvládne plně odtáhnout i v hlavní roli před kamerou. Tenhle zatím poslední snímek mám spolu s Povoláním vrah z Kassovitzovy osobité (a tady často nedoceněné) tvorby asi nejradši. [90%] (18.06.2022)

,,To by naši politici neudělali ! '' ----- Odpovím, ale jo - udělali... obzvláště před prezidentskými volbami. Ono je to s těmi koloniemi těžké. Na jednu stranu je vám líto těch místních lidiček, mnohdy potomků lidožroutů a je jedno zda se bavíme o Jižní Americe, Africe nebo jako zde o Nové Kaledonii. Zlý bílý otrokář často ruku v ruce se zlým knězem či posléze misionářem vtrhli do těchto divokých bohem zapomenutých rájů aby zde začalo drancování a nastolování té pravé víry v Boha. Avšak ruku v ruce za nimi pomalu ale jistě přicházela civilizace a pokrok. Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím můžeme dělat... Jistě, můžeme se hádat s etnografy zda např. pojídání albínů v černé Africe dnes naprosto běžné coby koouzlo s pro získání síly stojí za vymýcení tohoto zvyku či nikoliv. Třeba tím Afrika přichází o svoji jedinečnou kulturu a zvyky (a albíny pochopitelně: -) co já vím... Naštěstí nejsem albínem v tamních končinách, bohudík. Většina kolonií padla po druhé světové válce a získala nezávislost. Utlačované kmeny a národy si vydobily své právo na sebeurčení a vykročily ke světlým zítřkům. Třeba takový Izrael. Vznikl v roce 1948 a začal od nuly jako řada ostatních dekolonizovaných zemí. Kde je dnes on a kde jsou dnes ony? Hladomory, masakry, nemoci, genocida, přemnožení... A tak nějak náhle nevím zda nebylo lepší, když některé národy žily pod taktovkou mocnějšího správce či okupanta. Někdo prostě zajistit vládu a prosperitu neumí. Tak to je, nejsme stejní. U tohoto filmu jsem si to přesně uvědomil. Když si vůdce rebelů u ohníčku tam v džungli vyléval srdce kapitánu Legorjusovi. Rozumněl jsem jeho snu i ideálu. Byl ale v kontrastu s tím jak to po nezávislosti leckde dopadlo a jak to leckde vypadá dnes ... Film je spíše politickým thrillerem než akčním drama byť závěr byl hodně slušný. Mně se to ale líbilo celou dobu a ačkoliv jsem pozadí této skutečné události neznal, užíval jsem si Frantíky v tom tropickém ráji s jejich technikou a vybavením. Rozčarování kapitána Legorjuse chápu, holt vyjednávací metody v Paříži nelze použít tisíce kilometrů daleko kdesi v Pacifiku. A když už vám jdou domorodci na ruku, nesmí vám to zkurvit politici a volby... Dávám za 5 Gauloisessek. * * * * * (04.05.2019)

Ultimátní dramatickej zážitek, kterej se horko těžko dostával za hranice Francie. Na film samotnej jsem se těšil tak, že jsem čekal něco trochu víc dynamickýho. Ono se ve filmu ale vesměs jenom mluví a mluví a mluví a to pro člověka, kterej je schopnej přeložit asi tak každou třetí větu, neni dobrý (anglický titulky utíkaly rychlejš, než já stíhal překládat :D). A tak dobrejch devadesát minut koukáte na řešení situace prostřednictvím slov (nuda to však neni, právě naopak). Když ale přijde závěrečných třicet, slova nahradí samopaly a všechno se krásně zvrtne do fatálního konfliktu, kterej za strhujícího hudebního doprovodu vyústí do jednoho z nejlepších filmů, kterej jsem za tenhle rok zatim viděl, tak zjistíte, že i všechny ty dialogy, který tomu předcházely, jsou vlastně parádní a dohromady se závěrem tvoří strhující celek. A ač je film zcela o něčem jiném, v mnohých případech (je to čistě můj problém, že mi to připomíná filmy, který s tim nemají zase tolik moc společnýho, takže mě neberte zcela vážně) ve mě evokoval Malickovo Linii (skvělá kamera, džungle, jedna podobná scéna) říznutou špetkou Mnichova (řešení situace, v jistym slova smyslu příběhová podobnost). (11.05.2012)

,,JÁ, ALPHONSE DIANOU, A MOJE SKUPINA, SE STAVÍME NA ODPOR ARMÁDĚ SVĚTOVÉ MOCNOSTI! JESTLI NÁS NEUPOSLECHNETE, TAK TU VŠICHNI ZEMŘETE!.…“ /// Tož, to vám tenkrát v roce 1988 v Nové Kaledonii vzpurní Kanakové dostali nápad a zachtělo se jim nezávislosti. Frantíci na to měli jinej názor, a tak zorganizovali další invazi. Speciální jednotka, paragáni, armáda, prostě všichni si vyrazili zaválčit proti partyzánům. 10 dní operace očima kapitán Philippe Legorjuse. Celkem dlouhý povídání. Spíš taková přehlídka zákulisí jednoho problému. ,,L´Ordre et la morale“ je politickej film, kterej má třeba i úryvkem z televizní debaty mezi Mitterrandem a Chiracem navodit atmosféru těch dnů, kdy byl každej vyjednavač k hovnu a celá ta záležitost začínala pořádně smrdět. A pak až teprv předvýst něco pro války chtivýho člověka. I ten se nakonec dočká. Partyzánština, opět pohledem jednoho člověka, ve kterýho kůži bych bejt kurva nechtěl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) ,,La Morale et l’Action“, publikaci od Philippe Legorjus z roku 1990 jsem nečetl. 2.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 3.) Chcu vysvětlit lidem z pralesa, že jak se z něho (ze všech stran) ozývá, tak se do něj ze západu volá. 4.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (27.09.2013)

Jeden z nejkrásněji natočených filmů, který však pouze zakrývá absenci příběhu, charakterů a psychologie postav. O čem že je tento film? O lidských právech několika pomatených ostrovanů, kteří se chtěli vzbouřit, ale nemysleli to až tak vážně? NO probůh! Jako parodie reklamy na OldSpice dobrý, jako self-promo slibného režiséra je to k naplivání do ksichtu v každém detailu, kde se objeví jeho ustaraná tvář. No fuj, jak je ve filmu jednoduché natočit úplný blábol aniž by si toho kdokoliv všimnul. Devět z deseti fanoušků Jednoho světa si myslí, že konflikt v Nové Kaledonii je problém a měl by se řešit. (15.03.2013)