Anna Karenina

Mám pocit, že se Joe Wright od doby jeho fantastického debutu jenom hledá. Zkouší nové věci, formálně experimentuje, ale…není to tam. Ty hluboké emoce, které jsem zažíval u ´Pýchy a předsudku´ a částečně i u ´Pokání´, ty u jeho dalších filmů postrádám. Oceňuji jeho odvahu, že v 1. půli pojal staromilný Tolstého román jako dynamický, rozbouřený kus, situovaný z větší části stopáže do divadelního prostředí, kde se v rychlém sledu střídají kulisy a herci se prezentují stylizovanými pohyby (a božsky se na to kouká). Jenže emoce, které se mnou tak mocně zmítaly u sovětské Zarchyho adaptace, tu prostě nejsou, dostatečně nevyplouvají na povrch a slzy v očích se nekonají. Nevím, jestli za to může fakt, že Zarchy přistupoval k Tolstého románu s velkou pokorou, možná větší, než jakou projevil Wright, nebo jestli je hlavním kamenem úrazu skutečnost, že Aaron Taylor-Johnson postrádá to chlapské charisma, ze kterého se ženám podlamují kolena. Odmyslete si ten subtilní knírek a hned čekáte, že Vronský naskočí, spolu se svými středoškolskými spolužáky, na skateboard a Anna Kareninová bude mít velký problém s mravnostní policií, že sváděla nezletilého jinocha. Samotný tragický konec mě pak jen tak lehce, velmi lehce emocionálně líznul a to by se u adaptace tak zásadního románu stávat nemělo. Přesto, s přimhouřením obou kukadel dávám milosrdné 4*, jenom za tu odvahu, kterou Wright projevil, protože tvůrčím experimentům jsem vždy příznivě nakloněn. (05.02.2013)

Joe Wright natočil starý známý příběh Anny Kareniny úplně jinak, než jsem očekával. Vsadil na divadelní styl, neustále střídání scén a kulis a musím říct, že mi to trvalo víc, jak půl hodiny, než jsem si na tohle všechno zvykl. Poté už jsem se začal unášet příběhem o jedné lásce, které zdaleka ne všichni přáli jen to nejlepší. Keira byla oproti poslednímu " historickému" filmu Nebezpečná metoda velmi přesvědčivá a totéž lze určitě říct o jejím manželovi v podání Jude Lawa , z jehož suchopárnosti a chladu šel místy strach. Matthew ten hodně " zfotrovatěl " a přihodil i nějaké to kilo navíc. Co bych ještě zcela jistě pochválil, to byla výprava a kostýmy, které byly naprosto perfektní a celkem přispěly k převážně pozitivnímu dojmu, který na mě tenhle film zanechal. (26.01.2015)

Ano, je to stále ten Stoppard, a ano, je to stále ten samý rošťák Wright. Zasadit celý film do jednoho divadelního sálu je brilantní nápad, obvzlášť pokud se jedná o tak vypjaté melodrama jakým je Anna Karenina. Ač postavy cestují mezi Petrohradem a Moskvou, tak jsou neustále pasivními figurkami, které se sice mohou vnitřně bouřit, ale sami nic nezmůžou. Jsou uvězněni ve škrobené ruské společnosti a jediným východiskem je v podstatě očisťující venkov. Vše podstatné se odehrává ve tvářích a nitru našich hrdinů a jakýkoliv ideál svobody, nespoutané lásky je tak jenom divadelní iluzí. Pokus o narušení zaběhnutých pořádků je tak už na začátku odsouzen k neuspěchu. A právě proto se neustále ocitáme v těch samých kulisách téhož divadelního sálu, kdy se do skutečných exteriéru dostáváme pouze zřídka a právě tyto scény mají roli jakéhosi vnitřního očištění. Myslím, že by i takový Čechov z toho měl radost. Potud všechno klape na jedničku. Tvůrci si však někdy až okatě zahrávají s kočičím zlatem v podobě kýčovitých obrázků, za které by se nestyděl ani Franta Brabec, a to u tak chytrého filmu jednoduše nečekáte. PS: Pro zasvěcené, kteří mají Wrightovu Pýchu a předsudek nemálo v oblibě, je tam jedna scéna, kdy prostě zaplesáte štěstím. Aneb jak by to na Pemberley vypadalo po deseti letech . PS2: Někteří kritici se vás budou snažit přesvědčit, že nová Karenina se snaží o jakousi antitezi melodramatu. Já na to zcela vědomě prohlašuji, že právě Wrightova a Stoppardova Karenina je čistým melodramatem, ví to o sobě a je na to hrda. Nenechte se tak ošálit divadelní stylizací, melodrama je to jako řemen. (07.12.2012)

Anna Karenina je jedno parádní divadlo. Wrightova múza Keira Knightley podává svůj obvyklý - výborný - výkon. Jude Law je v roli Karenina taktéž skvělý. Ale veškerou pozornost - zcela právem - na sebe strhává Aaron Johnson v roli důstojníka Alexeje Vronského. On Vronským žije. Marianelliho hudba možná trochu těžkopádná, ale určitě do filmu sedla. Na scénáři je dost znát, že jej psal dramatik - Tom Stoppard. A v neposlední řadě Wrightova režie dává snímku parádní opulentní nádech. Bravo! (28.11.2012)

Stoppardova hluboká stopa na jevišti Wrightova manýristického teátru. Dlouho se ve mně bila použitá forma divadelních kulis a rekvizit s letmo se dotknutou "klasikou" výpravného filmu, ale to nakonec bylo u této verze Tolstého manifestu lásky, co je (není) zkalená pochybnostmi a konvencemi, vlastně jedno. Výsledkem je, stejně jako u Pýchy & Předsudku, či Pokání, že Wright položil většinu emocí na oltář vlastní režisérské imaginace (místy opravdu uchvacující), což je ovšem cesta, které nemusí být každý otevřen a já tak měl v porovnání s Jane Eyre Caryho Fukunagy pocit, že Anna je jen pomíjivá sněhová vločka, co dopadla na římsu rozpáleného krbu hradního pána Rochestera.. Jude Law je bohatýr, nicméně Aaron Taylor-Johnson by za svého Vronského zasloužil strhnout ten buržoazní knírek a vystřelit z Aurory.. (14.01.2013)