Knoflíková válka

Tak neviem, či film mal byť pre deti alebo pre dospelých. Niektoré znaky, ako veselosť, jednoduchosť hovorili za prvú možnosť a iné, ako náznaky vážnych vojnových otázok, za druhú. Krátke trvanie neumožnilo poriadne sústredenie na žiadnu oblasť a chýba aj atmosféra prvej, staršej verzie príbehu. Tá mi síce tiež neučarovala, ale tu ide už úplne o jednoduchý rodinný film s vystrájajúcimi deťmi. (18.05.2015)

Nie je to príbeh len pre deti, jeho sila pozostáva v jeho univerzálnom charaktere. Každý kto pozerá na tento film si zoberie z neho svoju rovinu. A ja ako obdivovateľ vojnových filmov som si z neho svoje odniesol. Film nám nenásilnou formou poukazuje na všetky neduhy francúzskej spoločnosti v dobe nacistickej okupácie. A kľudne ho môžeme zaradiť ako veľký protivojnový film venovaný deťom aj dospelým. Vojna medzi dvoma nezmieriteľnými družinami je vedená takmer na úrovni ako vojna za hroznej reality okupácie, perzekúcie Židov a vzájomnej spolupráce dospelých. Záverečná súdržnosť deti je vzorom pre jednanie všetkým. Deti mali svoju vojnu v ktorej sa riadili určitými pravidlami s obrovským, zmyslom pre lojalitu a česť, ktorá sa nepremietala do života dospelých. Takže tento krásny film nemôžeme chápať len ako hru deti, ale musíme ho brať ako poukázanie na zradu, kolaboráciu, neochotu zapájať sa do odboja, do obrany svojej vlasti cestou detských duši. (30.01.2017)

Proč se dnes dětské filmy tváří dospěle a ty dospělé jsou infantilní? Ve Francii současně vznikly dvě verze Knoflíkové války. Pokud se k nám dostala ta lepší, pak doufám, že nikdy neuvidím tu druhou. Místo klukovin pro kluky se Barratier pokouší vyrobit pomalu válečné drama, kde se probere židovská otázka i hrdinnost francouzského odboje a další kupa "závažných" témat. Pro děti ten film není ani zábavný ani výchovný (vše je tu zcela zkresleno) a pro dospělého hluboce urážlivý. A navíc nevkusný, za hudbu a práci kamery by někdo zasloužil na holou. Hnus. (13.04.2012)

Tohle se nedá považovat za adaptaci knižní předlohy ani za remake původní Knoflíkové války. Je to film, která nám naprosto jasně ukazuje, že ne všechno zlato se třpytí a že nic nemusí být tak, jak se zprvu zdá. Na všechny kluky se kouká hezky (zapadají do doby a prostředí) a důlky ve tvářích krásné Ilony Bachelierové vypadají na plátně taktéž příjemně. Původní příběh mám radši, ale i tohle mě čímsi zaujalo - možná tou myšlenkou, která není vidět... musí se cítit. 70% (30.06.2013)

Na původní verzi tohoto titulu si už bohužel nevzpomínám, abych mohl autoritativně porovnat kvality obou snímků, ale přijde mi, že je to slušná práce se slušným rozpočtem a přiměřenou technickou stránkou, na které mi vadí snad jen to, že až příliš hraje na vážnou strunu a prim má okupační atmosféra s hrozbou židovských transportů, zásahů kolaborantských úřadů a s všudypřítomnou hrozbou války. Klukovské soupeření dvou místních part a komický rozměr příběhu je vlastně v pozadí. Navíc film až moc hraje na tu degaulleovskou legendu Francie bojující a sjednocené proti nepříteli. Celé městečko se krásně sjednotí ve snaze pomoci židovskému děvčeti před zatčením. Skutečnost byla podstatně komplikovanější a zdaleka ne tak idylická. Podpora vichystické Francii nebyla ani zdaleka bezvýznamná a antisemitismus byl ve francouzské společnosti hluboce zakořeněný. Tohle je spíš film výchovný a idealizující, nicméně bez zásadních kiksů a celkem sympatický. Osobně mám ale radši úsměvnější kategorie filmů o dětech, jako jsou např. u nás Páni kluci nebo francouzské Mikulášovy patálie. Celkový dojem: 70 %. Každopádně ocenění si zaslouží zejména kamera a výborná hudební složka. (27.11.2011)