Devítiocasá kočka

Tohle má docela zajímavé postavy, v podobě bývalého novináře, dnes slepce a novináře stále praktikujícího( se zrakem nejspíše zdravým). Což je docela fajn sestava, leč okolo nich se odvíjí detektivka spíš nudnější, žánrové prvky gialla tu naštěstí nevítězí nad pátráním, ale jako celek je to takové neslané, nemastné, první půlka filmu je i regulérně nudná a měl jsem co dělat, abych se na film nevykašlal, finále sice trochu napravuje dojem rychlejším tempem, ale hloupoučká pointa to zas srazí do mezí průměrnosti. (10.09.2016)

Zdlouhavý příběh týkající se genetické laboratoře, kde začnou umírat vědci. A vzápětí svědci. Kdo za tím stojí se snaží rozlousknout mladý novinář společně se starým slepcem v podání vynikajícího Karla Maldena. To je ale bohužel, kromě kamery, jedna z mála zajímavých věcí na tomhle filmu. Humorná policie tentokrát naštěstí příběh spíše prosvěcuje než otravuje, jako později v Tmavě červené. (28.09.2017)

Jedná se o průměrné giallo, které bohužel hodně srazily na kolena nudné pasáže. Jinak kostra celého snímku od kamery, přes hudbu až po Argentův osobitý rukopis stojí za jedničku. Bohužel musím říct, že prostředek filmu je tak uspávající, že mnozí z vás se asi ani nedočkají konce pokud si to potom nepřetočíte (05.05.2010)

Dario Arganto se pro horor narodil. Jeho posedlost krásnými ženamy a brutalitou je zřejmá a ta nádherná kamera a světla,kterými je pověstný. Opět je tu tajemný vrah,který se vyžívá v brutáním vražděním. I zde ještě stále v Argentových začátcích jde již vidět vcítění do vrahovy povahy a duše jak třeba odklízí omráčeného strážného nebo jak hází svoji obět pod vlak a my sledujeme jak hlava naráží do mašiny a ta si jede dál. Škrcení,krev. Filmu samozřejmě nahrává hudba Ennio Morricone,ale příběh je sám o sobě skvělý. Dario Arganto na svůj čtvrtý film je skvělý. Neoplívá sice taks kvěle jak je třeba Pták s křišťálovým peřím a považuju to jen za 5 hvězdičkovou záležitost. (18.03.2008)

Maestro Argento popustil uzdu své bezuzdné imaginaci až o něco později. Devítiocasá kočka, jeho druhé giallo, tedy ještě postrádá tu obrazovou útočnost s jakou se do diváka pouští ve svých nejlepších kusech, na druhou stranu překvapuje na Argenta až nezvykle logickou dějovou kostrou a slušně vedenými herci. Jinými slovy tahle detektivka má prostě smysl a řád, zápletka kolem genetického výzkumu se z dnešního pohledu může zdát mírně naivní, ale nějaké další výraznější mouchy stran příběhu a způsobu jeho vyprávění si nevybavuju. Potěšily mne i jak jinak než slušně odvedené vražedné scény, samosebou hudba páně Morricona a překvapivá identita vraha. Spokojenost. (23.09.2014)