Režie:
Julien LeclercqKamera:
Thierry PougetHrají:
Vincent Elbaz, Grégori Derangère, Mélanie Bernier, Aymen Saïdi, Chems Dahmani, Mohid Abid, Djanis Bouzyani, Marie Guillard, Philippe Bas, Hugo Becker (více)Obsahy(1)
V prosinci 1994 čtyři teroristé Ozbrojené islámské skupiny (GIA) unesli letadlo společnosti Air France na letišti v Alžíru s 227 osobami na palubě. Teroristé požadovali osvobození svých spolubojovníků a okamžitý vzlet letadla. Teprve po dlouhých diplomatických vyjednáváních mezi francouzskou a alžírskou vládou a popravě 3 cestujících opustilo letadlo Alžír, muselo však přistát na letišti v Marseilles-Provence, protože nemělo dostatek paliva pro let do Paříže. Film sleduje tři postavy, Thierryho, člena GIGN, Carole Jeanton, ambiciózní technokratku z ministerstva zahraničí, a Yahia Abdallaha, odhodlaného džihádistu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (149)
Přepadlo mě veliké zklamání. Už titulní buket slibuje divákovi našlápnutou akci a snad i pootevřené dveře do zákulisí francouzského SWATU. Přepadení nic ale takového nenabízí. Jde o pouhou rekonstrukci islámské invaze na palubu Air France. Navíc je to v tempu průměrně nudném, se scénářem trpce odfláknutým, s hudbou nevykreslující, s herci bez jiskry a s akcí na bodu mrazu..to celé podrhuje absurdita závěrečně akce komanda, které,jako by bylo poskládané z bandy imbecilních jdoucích dobrovolně na smrt...50ti % Allah Akbar, víc ani ťuk.. ()
Možná to byl záměr, aby film působil neskutečně neosobně a chladně, ale troufám si říct, že ne. To je taky jeden z hlavních problémů celého filmu, ať už tam zemře kdokoli, divák jen tupě zírá a nijak ho to nezasáhne. Navíc je přepadení dost nuda. Vlastně jediné co mě opravdu bavilo byl způsob, kterým bylo natočeno několik scén. Například hned uvodní vpád elitní jednotky do domu. Co naplat mohlo to být zábavnější. ()
Film stejně mdlý a nevýrazný jako jeho název. Terorismus nikdy nebyl nudnější. Patřičného napětí nedosáhnete modrým filtrem a vyblitými barvami. Prokreslení charakterů nulové, unesení pasažéři jakoby ve filmu ani nebyli. Raději si přečtěte popis incidentu na wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Air_France_Flight_8969 Je to levnější, rychlejší, informativnější a napínavější než celý film. A United 93 je úplně jiný sport. ()
Tak starý abych tuto událost zažil nebo o ní alespoň nějak slyšel, to vážně nejsem. Před shlédnutím filmu jsem tedy vůbec nebyl obeznámen s tím, že je to točeno podle skutečné události. S francouzskými filmy nemám moc dobré zkušenosti a snad jich znám více těch, které se nepovedly. Přepadení je ale jiný kafe a chutná skvěle. Skvěle natočení (skutečný) příběh a ještě lepší sledování jednotlivých postav, to se mi moc líbí. Nejvíc mě ale překvapila "tmavá kamera" která mi ve filmu fakt sedla a je to velká paráda. Pokavaď se objevila nějaká nudnější část filmu v kanceláři, hnedka se pak vše zlepšilo tréninkem GIGN a nebo scénámi z letedla. ()
Ti arabáši už by taky mohli konečně začít unášet letadla nějak zábavněji a záživněji. A ne, že se tam čtyři jen tak unyle nahrnou, hodinu a půl vyřvávají jako muezín s premenstruačním syndromem a sem tam někoho picnou výhradně proto, aby se přihlížející neukousali nudou. Do toho v přestávkách ještě namixují žvanivé, krizové zasedání Mitterrandových žabožroutů na téma "Do prdele, soudruzi, co budeme dělat?", které si ovšem spádem nijak nezadá s psychologickým rozborem traumatizované manželky člena komanda. Nicméně zažil jsem u tohoto filmu spoustu vzrušení a několikrát jsem se i upřímně lekl, když na mě má drahá čtvrtina v pravidelných, patnáctiminutových intervalech láskyplně zaječela: "Kurva, ty už u té televize zase chrápeš a já musím čumět na takovou pičovinu! " ()
Galerie (24)
Photo © Mars Distribution
Reklama